Facebook
Instagram
Bára má posetý obličej množstvím hnisajících boláků, které jí srážejí sebevědomí. Rozhodla se je maskovat vrstvami make-upu. Jenže její partneři vždy dříve či později odhalili pravdu a následoval rozchod.
Už od puberty mě trápil jeden velký problém. Vstávala jsem kvůli němu o dvě hodiny dříve, abych ho stihla zamaskovat a mohla vyrazit mezi lidi.
Můj obličej je jeden velký pupínek
O čem je řeč? O akné. Můj obličej je posetý boláky, které se mi pořád vracejí. Už v pubertě se mi snažila pomoc moje matka. Věděla, jak tím trpím. Spolužáci se mi smáli, říkali mi ,,pupene“. Kdo něco podobného zažil, dá mi za pravdu, že s tím nejde nic moc dělat. Matka se mnou objela snad všechny dermatologie, kožní střediska a speciální salóny, aby mě té hrůzy zbavili.
Jenže nic nepomohlo. Jedna specialistka se dokonce vyjádřila tak, že se s tím budu muset naučit žít. Nepomáhal totiž ani laser. Přála jsem si raději umřít než chodit po světě s takovým obličejem. Začala jsem na internetu sledovat různá kosmetická videa a pochopila, v čem bude spočívat moje zbraň.
Doma mi nesměl chybět make-up. Nakoupila jsem si nespočet krycích pomůcek a pomocí videí se naučila nanášet několik vrstev, abych boláky překryla. Po pár týdnech jsem v tom byla hotový profík. Úplně jsem cítila, jak se moje sebevědomí zvedá ze země.
Skutečnou tvář jsem pečlivě skrývala
Mělo to ale jeden háček. Ono nanést skoro čtyři vrstvy tuhého make-upu a poté ještě doladit nerovnosti zabralo čas. Hodně času. Ráno jsem proto musela vstávat skoro o dvě hodiny dřív, abych si namalovala obličej. A to doslova. Mně to ale za to stálo. Lidé už se za mnou zhnuseně neotáčeli. Kolegyně v práci dokonce žasly, jak úžasný make-up mám.
Po čase jsem si našla i partnera. Ten netušil, jak ve skutečnosti vypadá moje tvář. Dávala jsem si velký pozor, aby na to nepřišel. Když jsem u něj zůstávala přes noc, nařídila jsem si budík o dvě hodiny dřív a zamkla se v koupelně. Moje kosmetická taška musela jezdit všude se mnou. Nemohla jsem si dovolit ukázat pravdu.
Když jsem byla doma sama, nemalovala jsem se. Byla jsem si vědoma toho, že nemůžu pleť pořád dusit. Musela i volně dýchat. Nedomyslela jsem ovšem, že u mě může kdykoliv zazvonit můj přítel. A pak se to stalo. Zapomněla jsem si u něj nějaké věci a on jako dobrá duše mi je přivezl. Když jsem otevřela dveře, zůstal stát jako opařený. Skoro se nezmohl na slovo.
Zahodila jsem masku
Vrazil mi věci do ruky se slovy: ,,Už mi nevolej.“ Neunesl pohled na ošklivku. Já se mu nedivím. Kvalita mé pleti je vážně šílená. Svůj boj jsem ale nevzdala, protože bez šminek jsem nic, nula. Bohužel, i mé další vztahy ztroskotaly na tomtéž. Žádný muž vedle sebe nechce obludu.
Matka mi jednou řekla něco, nad čím jsem se musela zamyslet: ,,Barčo, možná už toho nech. Ukaž svoji pravou tvář. On se najde muž, kterému to nebude vadit. Zbytečně tě to ničí.“ Měla pravdu. Žila jsem pořád ve stresu, zda někde nezapomenu kosmetickou tašku. Nebo když jsme šly s kamarádky do bazénu, nemohla jsem si ani namočit obličej.
Jednoho dne jsem tedy odevzdala taštičku matce. Čekalo mě těžké období, protože mnoho lidí o mém problému nemělo ponětí. Pak jsem ale potkala Honzu. Měl stejný kožní problém jako já. A dnes jsme za akné vlastně vděční. Vždyť díky němu jsem se dali dohromady.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
