Božena (66): Svíčka od mrtvé vnučky začala hořet sama od sebe. Myslím, že mě přišla pozdravit

Naši rodinu postihla tragédie, která navždy změnila jak mě, tak mou dceru Bedřišku (40). Před třemi lety jí zemřela teprve pětiletá Adélka. Sluníčko naší rodiny navždy přestalo svítit. Světlo vysvitlo až dnes, a to v podobě plamenu ze svíčky, kterou mi kdysi vnučka darovala. Myslím si, že mi říká, že tu je.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (41): Myslela jsem si, že jsem o rodiče navždy přišla. Z omylu mě vyvedla hořící svíčka

Vnučka byla takové usměvavé sluníčko

Dcera Bedřiška si vždycky přála mít holčičku. Mluvila o tom ještě když byla sama dítětem. Její přání se vyplnilo a v dospělosti se stala maminkou úžasné Adélky. Ta byla už od prvního dne sluníčkem, které nás všechny pěkně hřálo. Ona už se narodila s dobrou náladou.

Bylo to nadmíru veselé a usměvavé dítě. Problémy dospělých dokázala vždycky tak zlehčit, že jsme se nikdy nedokázali dlouho za něco zlobit. Kam vstoupila, tam se o ní vědělo. Vypadala jako andílek a ty její kudrnaté vlasy se jen tak neviděly. Byla okaté modrooké sluníčko.

Adélka uměla snad všechno. Byla i výtvarně nadaná. Nejvíc ji bavilo chodit do svíčkárny a vyrábět z vosku svíčky. Tak ráda jsem pozorovala to její zapálení při výrobě. Vyplazovala u toho jazýček a bedlivě se soustředila. Vždycky jsem Bedřišce říkala, že ta malá se ve světe neztratí. Byla to veliká osobnost v malém těle. Nikdy se nesmířím s tím, že nás navždy opustila.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (18): Vyvolaly jsme s kamarádkami ducha zemřelé babičky. Takovou chybu už nikdy neuděláme

Vnučka si přála, abych si vzala svíčku, kterou vyrobila

Týden po pátých narozeninách zemřela. Byli jsme zrovna všichni na procházce, když se to stalo. Vletěla se svým růžovým kolem do silnice, kde ji ve vysoké rychlosti srazil náklaďák. Adélka ležela nehybně na zemi a podle výrazu očí mi bylo jasné, že to do příjezdu sanitky asi nezvládne. Bedřiška se k ní naklonila a Adélka jí něco pošeptala. Pak se dcera rozplakala.

Adélka mě vyzvala, abych si také klekla. „Babičko, já tady umřu. Chci, aby sis vzala tu černou svíčku, vyráběla jsem ji pro tebe," hlesla pološeptem. Už jsme z dálky slyšeli houkající sanitku. Pořád byla naděje, že to Adélka zvládne. Po převozu do nemocnice ale zemřela. Byl to ten nejtragičtější den našich životů. Dcera skončila v blázinci. Ztrátu svého sluníčka neunesla.

Přiznám se, že i já jsem měla co dělat. Nic najednou nedávalo smysl. Nebyl důvod ráno vstát a cokoliv dělat. Musela jsem tu ale být pro svoji dceru, která potřebovala útěchu. Po pár měsících jsem si vzpomněla na Adélčina slova o svíčce. Požádala jsem tedy zetě, aby mi ji dal.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Na třetí výročí se svíčka od vnučky rozhořela

Svíčku jsem měla doma bezmála tři roky, nikdy jsem ji nezapálila. Jen jsem k ní tajně promlouvala, jako kdyby to byla Adélka. Pokud i vám někdo zemřel, pochopíte, že mluvit k věci zesnulého je jistá úleva. Před časem to byly tři roky, co Adélka zesnula. Ten den jsem chtěla jít na hřbitov, zapálit svíčku a pomodlit se za její duši.

Ona však byla rychlejší. Kolem čtvrté hodiny se svíčka, kterou mi darovala, samovolně rozhořela. Plamen byl prazvláštní, měl takovou fialkovou barvu. V první chvíli jsem ho chtěla sfouknout, ale pak mi přišlo, že v těch plamenech vidím Adélku. Na hřbitov jsem nakonec nešla a seděla u svíčky až do rána. Ze svíčky nebyla ani kapka vosku. Ať si každý říká, co chce, ale já si myslím, ba jsem dokonce přesvědčena, že mě přišla Adélka pozdravit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.