Facebook
Instagram
Daře nezbývá nic jiného, než se nechat unášet situací a náladou svého přítele. Ten totiž nerad cokoliv plánuje, a tak se stává, že Dara neví, kam vlastně vyrazí a kdy.
S Bořkem (31) se mi pravidelně stává, že sedneme do auta a já v tu chvíli netuším, kam nakonec pojedeme. Žádná domluva není možná, můj přítel nesnáší pevné plány. Jenže se mu pak musí přizpůsobovat celá rodina a to je dost úmorné.
Bořek je buď bohém, nebo neschopný se rozhodnout
„Co budete dělat v létě?“ ptá se mě nezištně každý rok máma a já se jen směju, protože na to nedokážu odpovědět. S mým přítelem totiž není radno dělat si plány. Dovolená se zařizuje na poslední chvíli, což obnáší stres kvůli práci a hlídání našeho psa. Bořek má také třeba ve zvyku objevit se u někoho z příbuzných na Štědrý večer během večeře, jako by se nechumelilo.
Nejsme schopni domluvit se ani na cíli výletu. Hodinu se bavíme o tom, kam se půjdeme koupat, načež nasedneme do auta a Bořek se rozhodne úplně jinak. Cestou mi oznámí, že bude výšlap a já jen zoufale pohlédnu na svoje žabky.
Po letech už bývám připravená a mám v autě rezervní boty, a dokonce kartáček na zuby. Nejednou se nám totiž stalo, že jsme jeli v sobotu navštívit Bořkova kamaráda a spontánně se domluvili na nocleh. Většina mých kamarádek tvrdí, že by takový vztah nezvládla a já mám často podobný pocit.
Rodina nikdy neví, kdy se objevíme
Moje rodina plánuje i obyčejnou grilovačku na zahradě měsíc předem. Svoji účast potvrzuji, ale za Bořka mluvit nemůžu. Vím, že když bude chtít, týž den vyjede na kolo nebo bude zabraný do práce. Jenže u nás jsme zvyklí plánovat a termínů se držet. Na chalupě se střídá během léta patnáct lidí, není čas na bohémskou rozevlátost.
Bořkova rodina je na jeho náturu zvyklá. Když přijedeme, dáváme o sobě vědět zpravidla deset minut předem. Jestli navštívíme strýčka nebo sestru, se pak dotyční dozví až jako překvapení. A tak se stává, že nakonec čekají zbytečně, protože se zdržíme někde v okolí anebo si Bořek všechno rozmyslí. Případně je „přepadneme“ nepřipravené a já bych na jejich místě nebyla moc nadšená.
Někdy se ptám, jak to asi bude vypadat, když si pořídíme dítě. To přeci jen musí dodržovat nějaký režim a měla bych vědět plán následujícího dne, abych zabalila patřičné věci. Bořek se bude muset začít přizpůsobovat tak, jako se já doposud přizpůsobuji jemu.
Řekla jsem „dost“ a zůstala u jeho babičky
Jednou už jsem měla všeho plné zuby. Přijeli jsme na hory do krásné chaloupky k jeho babičce a Bořka napadlo vyrazit na pár dní stanovat do Rakouska na ryby, když to není daleko. Byla jsem z jeho změn plánu natolik unavená, že jsem se „šprajcla“ a odmítla jet.
Zůstala jsem u babičky krásných sedm poklidných dní a nechala Bořka jeho hektickému poletování. Budu to tak dělat častěji. Zaprvé jsem čerstvě těhotná a zadruhé už se mi jeho bohémství přejídá. Mám totiž pocit, že jde spíš o nějakou vážnou neurózu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
