Dáša (29): Stydím se za tátu, jeho názory na Ukrajinu vůbec nechápu

Dáša (29): Stydím se za tátu, jeho názory na Ukrajinu vůbec nechápu
Zdroj: Freepik

Když v únoru začala válka na Ukrajině, Dáša a její přítel Lukáš se snažili co nejvíce pomáhat. Kritická situace jim nebyla lhostejná. Jinak to má Dášin otec, který na Ukrajince nadává. Změnila na něj názor a přemýšlí nad tím, že už se s ním nebude bavit.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 21. 09. 2022 07:00

Myslím si, že to, co se posledního půl roku odehrává na území Ukrajiny, chytlo za srdce každého. Nikdo z nás by nechtěl být ve válce. Když se ale na toto téma bavím se svým tátou, nestačím se divit. Mluví jinak, než bych od něj očekávala. Musím říct, že mě svým stanoviskem nemile překvapil.

Válka na Ukrajině mě nenechala chladnou

Když jsme se v únoru dozvěděli o "speciální operaci" na Ukrajině, myslím si, že jsme se báli všichni. Záběry mrtvých lidí a zničených domů mi hrnuly slzy do očí. S přítelem Lukášem (29) jsme se drželi za ruce a nepřáli si nic jiného, než aby to dobře dopadlo. Jak ukázal čas, není to tak zcela operace, ale válka.

Pak jsme dávali na hromadu deky, spacáky a hygienické potřeby, abychom alespoň trochu pomohli těm, kteří trpí. Říkala jsem si, že je to i tak málo, ale víc jsme nabídnout nemohli. Denně jsme sledovali zprávy. Ty záběry byly skutečně srdcervoucí.

Přišla jsem si najednou tak hloupě. Já seděla doma s jídlem v ruce. A někdo někde jinde nevěděl, jestli se dožije rána. Nedalo mi to a začali jsme s přítelem aktivně pomáhat. Pomáhali jsme sbírat potřebné věci a vozili je na určená místa.

Táta mě nemile překvapil

Poté začali do Čech proudit vlny Ukrajinců, kteří potřebovali pomoc. A právě v té době jsem se začala dostávat do konfliktu se svým otcem. Ten celou situaci okomentoval poměrně bezcharakterně. „Takže teď tu budou žít? Brát nám práci?" nadával u televize. Máma ho krotila, protože souhlasila se mnou. „Ti lidé potřebuji pomoc. Přišli o všechno," štěkly jsme téměř naráz po tátovi.

Ten ale neustoupil. Vždycky říkal nahlas, co si myslí. A teď to není jinak. Vůbec mu nevadí, že se kvůli tomu doma hádáme i dnes. Jakmile slyší slovo Ukrajina, už prská. „Ať táhnou, odkud přišli," nadává. A i když je to můj táta a měla bych k němu mít úctu, poslala jsem ho do háje. „Kdyby to potkalo nás, dal bys cokoliv za to, abys měl kam utéct," hájila jsem Ukrajince.

Bohužel ani dnes, kdy už válka trvá půl roku, se chování mého otce nezměnilo. Nadává na lidi, kteří mají v oknech ukrajinské vlajky. Když je někde slyší mluvit, už nahlas nadává. Musím říct, že se za svého otce stydím. Vždycky jsem ho měla za slušného a normálně smýšlejícího člověka. Teď se ukázal jako ten nejvíc bezcharakterní člověk.

Už se s tátou odmítám bavit

Když jsem se ho ptala, na které straně vlastně je, řekl, že na ničí. Že hájí jen zájmy České republiky. Musím se tomu smát, protože tím, jak se chová a mluví, vlastně říká, na čí straně je... A mě to štve. Nemůžeme se spolu bavit normálně. Ať už válka dopadne jakkoliv, táta svůj postoj nezmění.

Asi s ním už nechci mít nic společného. Máma se ještě docela drží, ale často si stěžuje, jak se táta vyjadřuje. Umím si to živě představit. Nám všem by mělo záležet na jedné věci. A to na tom, aby válka co nejdřív skončila.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články