Facebook
Instagram
Denisu a jejího manžela Jirku pojí záliba v cyklistice. Jednoho letního dne spolu vyrazili na chatu, aby se trochu projeli po okolí. K večeru pak mladá žena zavřela kola do kůlny. Když se tam po chvilce vrátila, aby odnesla zbylé věci, nestačila se divit. Dveře nešly otevřít a zpoza zdi se ozývaly podivné zvuky.
S Jirkou (34) jsme manželé přes deset let a spojuje nás oba stejná vášeň, a sice jízda na kole. Kdykoliv se naskytne příležitost, vytáhneme helmy a vyjedeme do přírody. Kolo jsem milovala už v dětství a zůstala mu věrná. Můj muž je na tom podobně. V minulosti koupil jednu hezkou chatu v horách, takže když máme oba volný víkend, neleníme a jedeme tam, přičemž pokaždé si najdeme aspoň chvíli čas, abychom se projeli.
Nešly mi otevřít dveře od kůlny
Stejně tomu bylo i loni v létě. Předpověď počasí nám přála. Žádná tropická vedra, obloha pod mrakem, ale bez deště. Vlastníme dodávku, takže jsme naložili kola a vyrazili na chatu. Máme tam kůlnu s poměrně elegantním designem, kam si ukládáme veškeré nářadí a právě bicykly.
Ihned po příjezdu jsme vyrazili na kola a vrátili se až k večeru. Manžel byl pěkně zablácený, proto zamířil rovnou do sprchy. Já šla zatím uklidit kola. Šoupnula jsem je do kůlny a zavřela dveře.
Upalovala jsem do chaty, abych se také umyla a převlékla, když vtom jsem si vzpomněla, že jsem v kůlně nechala lahve s pitím. Vrátila jsem se, sáhla na kliku, jenže nic. Dveře se ani nepohnuly. Nemohla jsem se dostat dovnitř. Jako by byly zamčené, což byl ale nesmysl. Vím, že jsem je nezavírala, to pravidelně dělám až večer před spaním.
Manžel ze mě udělal blbce
Jenže ať jsem dělala, co jsem dělala, dveře nešly otevřít. Za kliku jsem vzala hned několikrát. „Co to má znamenat?!“ breptala jsem nahlas, když tu jsem zaslechla z kůlny podivný zvuk. Jakési chichotání nebo co to bylo… Těžko říct, sama nevím.
Nastražila jsem uši a dál se snažila rozrazit dveře. Marně. Zvuk neutichal, zdálo se mi, že se mi někdo za dveřmi vysmívá. Nerozuměla jsem tomu. Někdo se hihňal a já zůstávala v rozpacích.
Po chvilce mi došla trpělivost a běžela jsem pro Jirku. Doslova jsem ho vytáhla ze sprchy, z čehož nebyl vůbec nadšený. Řekla jsem mu, že se nemůžu dostat do kůlny a že jsem dveře určitě nezamykala. Koukal na mě jako na blázna. Hodil něco na sebe a šli jsme ke kůlně. Sáhl na kliku a dveře bez problémů na první dobrou otevřel. Podíval se na mě zlým pohledem, zakroutil hlavou a vztekle se vrátil do chaty. V tu ránu jsem si připadala jako totální blbec.
Uvnitř jsem spatřila malé světlo
Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se po kůlně. Vše vypadalo normálně, jen v rohu svítilo nějaké světlo. Nenašla jsem už síly, abych ho dál zkoumala, i když to bylo celkem zvláštní. Podivné hlasy už se ale vytratily, panovalo tam naprosté ticho. Popadla jsem tedy lahve s pitím, zamkla na dva západy a mazala odtamtud pryč.
Dodnes netuším, proč dveře nešly otevřít a čí hlasy z kůlny vycházely, každopádně od té doby se mi na chatě nic podobného už díky bohu nepřihodilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
