Facebook
Instagram
Dominika tušila, že se k ní manžel nechová dobře. Jenže neměla v nikom oporu, a tak se rozhodla pro radikální řešení. Chtěla spáchat sebevraždu. Ta jí ale nevyšla a Dominika možná jen díky tomu dostala šanci na lepší život.
Když jsme se s Tondou seznámili, o jeho láskyplné povaze nebylo pochyb. Brala jsem si ho s vědomím, že je to ten nejlepší chlap na světě. Jenže pocit bezpečí a rodinného zázemí se záhy změnil v peklo, ze kterého nebylo úniku.
První náznaky, že jsem v jeho moci
Tonda se jevil jako skvělá partie, která mi poskytne to, po čem touží každá žena. Rodinné zázemí, stabilitu a lásku. Myslím, že prvních pár let usilovně pracoval na tom, abych mu věřila. Jeho chování se měnilo nenápadně. První náznaky, že je něco špatně, přišly v době, kdy jsem byla s dětmi na mateřské.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bavila jsem se přes vrátka se sousedkou a Tonda se akorát vracel domů. Když nás viděl, okamžitě mě zatáhl do baráku. ,,Co si to dovoluješ? Nemáš být doma a starat se o děti?“ spílal mi a držel mě u toho pevně za paže. ,,Promiň, jen jsem s Bárou řešila jeden recept. Nezlob se,“ koktala jsem vystrašeně.
,,Už se to nesmí opakovat. A teď mi uvař něco dobrého k jídlu,“ zavelel a hnal mě do kuchyně. Já to celé ještě pár minut rozdýchávala. Nechápala jsem, co jsem udělala špatně. A to nebyl zdaleka konec. Tondovo agresivní chování vůči mně se začalo stupňovat. Jeho příchody domů už nebyly veselé. Člověk nikdy nevěděl, v jaké dorazí náladě. Postupně jsem se ho začala bát.
Myslela jsem si, že bez něj jsem nic
,,Jak to, že není uklizeno? Cos tady celý den dělala? Jen se válíš, jsi líná. Já tě živím, holčičko, tak koukej fungovat,“ křičel na mě. Moje sebevědomí se vytrácelo a já si začínala připadat nemožná. Tedy bez něj jsem si začala připadat nemožná. ,,Vždyť má pravdu, bez něj bych nebyla nic,“ došlo mi jednou.
I tak jsem se ho dál bála. Občas se nestyděl, aby mi jednu máznul. Co na tom bylo nejhorší? Já se mu ještě omlouvala. Nadávala jsem si, proč jsem ho zase rozzlobila. ,,Vždyť on je moje všechno,“ křižovala jsem se. Pomalu jsem si ani nevšimla, že už nechodím ven. Proč? Protože jsem zkrátka nesměla. Můj úkol byl jasný.
Být doma, starat se o rodinu, o děti, o něj. Na nějaké tlachání s kamarádkami jsem neměla nárok. Moje máma tehdy pojala jisté podezření. Na chvíli jsem měla pocit, že se můžu někomu svěřit. Jenže jsem pohořela. Když jsem to mamce řekla, nevěřila mi. ,,To mi nepovídej. Tonda? Že by tě terorizoval? Ty už vážně nevíš, co by sis vymyslela, viď?“ uzemnila mě a bylo po naději.
Málem jsem si kvůli němu vzala život
Jeho despotická povaha mě den po dni ničila. Upadala jsem do depresí, uzavírala se do sebe. Po čase se začal podobně chovat i k dětem. Nebojím se říct, že jsme byli jeho otroky, které terorizoval jak psychicky, tak fyzicky. Nevěděla jsem, jak z toho ven. Napadlo mě jediné. Spáchat sebevraždu. Jedině tak to celé skončí.
Spolykala jsem prášky a doufala, že se to tak celé vyřeší. Já ale přežila. Našly mě děti. Ta starší pohotově zavolala záchranku. Pak už to šlo ráz naráz. Já skončila v psychiatrické léčebně, děti u mojí mamky. Ta se proklínala za to, že mi nevěřila. Já ji chápu, Tonda byl skvělý herec. Jsme dva roky rozvedení a já mám šanci začít znovu. Jen si nemyslím, že si k sobě ještě někdy nějakého muže pustím. Tohle bude bolet dlouho.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
