Facebook
Instagram
Gábina nastoupila do nové práce, kde se už od prvního dne necítila dobře. Motala se jí hlava, nemohla se kolikrát ani pohnout. Neměla ponětí, čím to je způsobené, protože se to dělo jenom v práci. Jedna její kolegyně jí vysvětlila, co se děje.
Přesně si vybavuji, kdy jsem poprvé pocítila, že se se mnou něco děje. Nastoupila jsem do nové práce, kde byl ryze ženský kolektiv.
Upřený pohled
Někdy se mi stávalo, že jsem měla zničehonic pocit slabosti. Musela jsem se chytnout toho, co bylo zrovna nejblíž. Svalovala jsem to na celkovou únavu a spoustu dojmů z nové práce. Kolem mě bylo pět ženských. Všechny se zdály být přátelské, až na jednu, která měla velmi pronikavý pohled. Jmenovala se Šarlota.
Jedno pondělní dopoledne jsme všechny seděly v kanceláři a pracovaly. Cítila jsem upřený pohled někde z rohu. Chtěla jsem se otočit, ale byla jsem jako paralyzovaná. Ztuhla mi záda a krční páteř. Nemohla jsem se otočit. Když mi svalstvo povolilo, velmi silně mě rozbolela hlava. Točil se se mnou celý svět.
Chtěla jsem z místnosti odejít na vzduch. Nedokázala jsem to. Jedna kolegyně si všimla, že mi není dobře. Podepřela mě a odvedla ven. Už když jsem vykročila ze dveří, cítila jsem úlevu. „Co to bylo?“ zeptala se Jitka. „Netuším, udělalo se mi prostě špatně, asi málo čerstvého vzduchu,“ řekla jsem.
Špatná energie
Sama sobě jsem to nalhávala, ale přitom jsem cítila, že je v tom něco víc. Další dny to nebylo jiné. Dokud jsem neusedla ke svému pracovnímu stolu, všechno bylo v pořádku. Když jsme se vždy sešly všechny v kanceláři, začalo mi být zase špatně. Někdy to byla neúprosná migréna.
Jednou, když nade mnou stála Šarlota a chtěla mi něco vysvětlit, udělalo se mi tak špatně od žaludku, že jsem si musela ihned ulevit do odpadkového koše. Všechny kolegyně se mi snažily pomoct, až na Šarlotu. Ta jen vesele odkráčela ke svému stolu. Začínala jsem zvažovat, že si zajdu k lékaři.
Jakmile jsem ale vyšla z kanceláře a jela domů, nápad s lékařem jsem zavrhla. Už nebyl důvod. Nechápala jsem svoje stavy v práci. Něco nebo někdo musel být příčinou. Doma či kdekoliv jinde mi nikdy nebylo zle. Jednoho dne jsem cestou z práce nasedla do špatného autobusu.
Amulet mě zachránil
Toho, že jedu špatným autobusem, jsem si všimla při další stanici. Chtěla jsem vystoupit, ale autobus byl tak plný, že jsem se ke dveřím nedostala včas. V hloučku lidí jsem zahlédla Šarlotu. Naše pohledy se střetly. Znovu mi bylo na zvracení a motala se mi hlava. Skácela jsem se k zemi. Spolucestující mě hned zvedali a vedli k oknu, abych se nadechla čerstvého vzduchu. Že by za tím byla Šarlota? Napadlo mě, že se zeptám druhý den Jitky, která už ji znala delší dobu.
Šla jsem na to opatrně, ale nebylo to nutné. Jitka mi hned řekla: „Víš, ty se asi budeš smát, ale my si myslíme, že používá nějakou magii. Každá z nás si prošla tím, co teď prožíváš ty.“ „Jak jste to vyřešily?“ zeptala jsem se. Jitka vytáhla z kapsy malý amulet. Bylo to modré oko.
„K čemu je to dobré?“ ptala jsem se zvědavě. „Ono nás chrání před Šarlotou. Ta právě způsobuje tvoje stavy, věř mi. Raději si ho pořiď,“ řekla zcela vážně. Dala jsem na její radu. Modré oko jsem si pořídila a opravdu to funguje. Od té doby mi je v práci dobře.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
