Facebook
Instagram
Hana se ráda zabývala novými směry v oblasti osobního růstu a vyzkoušela skoro vše, co nebylo vyloženě nebezpečné. Intuitivní kresba vypadala lákavě, tak proč to nezkusit? Výsledek ukázal však mnohem více, než Hana čekala.
Moje kamarádka Františka (55) pěla ódy na kurz intuitivní neboli automatické kresby. Chtěla jsem si to vyzkoušet, a tak mi ukázala, jak na to. Obě jsme pak koukaly na můj výtvor a hledaly za ním hlubší význam. Ten jsem pochopila o týden později, kdy jsem málem přišla o život.
Thea (29): Padající fotografie zesnulé maminky byla varováním, že se něco děje
Načárala jsem obrázek, jehož význam jsem nechápala
Vždy jsem měla sklon k sebepoznávání různými způsoby. Nezalekla jsem se hypnózy ani různých lektvarů. Když mi tedy kamarádka Františka nadšeně vyprávěla o kurzu automatické kresby, chtěla jsem si to hned vyzkoušet na vlastní kůži.
Sešly jsme se u mě na chalupě, kamarádka mi nejprve předvedla, jak se správně uvolnit, zrelaxovat a zklidnit mysl. Potom jsme si vzaly papír a pastelky a pustily se do intuitivního čmárání. Jinak se to nazvat nedá, jelikož jsem papír vyloženě zaplnila čárami všemi směry.
Musím říct, že jsem u toho cítila příjemné uvolnění. Možná by se to dalo přirovnat k dětskému soustředěnému kreslení, jaké si ještě moje podvědomí možná pamatovalo. Obě jsme se pak snažily nad výsledky debatovat a hledat v nich něco „víc“.
Při cestě na chalupu mě zastihla bouřka
Kamarádčin úhledný obrázek znázorňoval krajinu, zapadající slunce a vycházelo z něho jakési smíření, které po těžkém rozvodu určitě pociťovala. U mé mazanice jsme se jen dohadovaly, co každá vidíme. Já viděla les, popadané stromy.
„Je tam nějaká vnitřní bouře, možná v sobě potlačuješ agresi, nějaký silný vzdor,“ nabízela mi Františka vysvětlení. Ať jsem přemýšlela sebevíc, nemohla jsem přijít na konflikt, který by se ve mně bouřil. Nechaly jsme tedy kresby „plavat“ a raději si k západu slunce nalily dobré červené víno.
O týden později jsem byla sama na chalupě a blížila se bouřka. Zrovna jsem se vracela ze sběru bylinek, a tak jsem přidala do kroku, jenže slota byla rychlejší než já. Když blesk protnul zamračené nebe, jako by se mi rozsvítilo v hlavě. Měla jsem před sebou výjev jako z mojí kresby. Les a po straně dokonce krmítko, které na obrázku připomínalo domeček.
Instinkt mě hnal na druhou stranu, to mi zachránilo život
Vzala jsem nohy na ramena, ale ne směrem domů, nýbrž na opačnou stranu, jako by mě tam cosi táhlo. Brzy jsem dorazila ke kapličce, kde jsem se schovala pod stříškou a dobrou půlhodinku čekala, až se bouře přežene. Když jsem se pak vracela obvyklou cestou do chalupy, narazila jsem na dva obrovské spadlé kmeny přes cestu.
Jsem přesvědčená, že kdybych tudy pospíchala, nemusela bych už být mezi živými. Ihned jsem volala Františce, abych jí o tom pověděla a souhlasila se mnou. Moje podvědomí mě varovalo před nebezpečím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
