Facebook
Instagram
Helena je nešťastná z chování svého manžela. Kdysi suverénní muž je najednou až extrémně přecitlivělý a ze všeho se hned hroutí. Helena by mu ráda pomohla, ale neví jak. A už i jí pomalu docházejí síly.
Přesně nevím, kde svůj příběh začít. Možná u naší svatby. Martina (30) jsem si brala z lásky. Tehdy to byl sebevědomý chlap. Zkrátka muž s velkým M. S přibývajícím věkem se ale Martin začal měnit. Tak moc, že mi z něj vstávají hrůzou chlupy po těle.
Manžel se najednou změnil
Martin vždycky proti všemu s vervou bojoval. Ať už to byl nabubřelý šéf v práci, nebo bezohledný soused odvedle. Nikdy nezalezl do kouta, kde by brečel nad rozlitým mlékem. Vychováváme spolu dva syny. Myslím, že ještě donedávna jim byl Martin skvělým vzorem. Ukazoval jim, proč je dobré mít ostré lokty.
Netuším, co způsobilo jeho změnu chování, nicméně jsem si u něj začala všímat jistých změn. Najednou si začal lámat hlavu s kritikou od nadřízeného. Fňukal, že už není ve své práci dobrý. Dokonce navedl šéfa k myšlence, aby ho vyhodil. Nechápala jsem to. Jako by měl Martin pocit, že musí být nějak potrestán.
Kdysi, když Martina někdo naštval v obchodě, s vtipem ho odpálkoval. Nyní jsem byla svědkem toho, jak se skoro zhroutil, když do něj nějaká žena najela vozíkem. Evidentně to byla její chyba, ale i tak se Martin přehnaně omlouval a skoro s pláčem vyběhl z obchodu. Tenkrát mi došlo, že je něco hodně špatně.
Podle doktora žije manžel ve stresu
Zajímalo mě, co manžela trápí. Tvrdil ale, že se nic neděje. Těžko jsem mu mohla pomoci. O pár měsíců později ho začalo bolet ucho. Byla s tím spojená zhoršená hybnost pantu. Na můj nátlak si došel na ORL. Po několika vyšetřeních jsme se konečně dozvěděli, co mu je. ,,Máte neurovegetativní onemocnění. Zjevně žijete v nadměrném stresu,“ sdělil manželovi a dal mu nějaké prášky.
Loučil se s námi s tím, že má být Martin v klidu. Nemá se zbytečně rozrušovat a co nejvíce odpočívat. Kdyby jeho stav přetrvával, máme si nechat vypsat žádanku na neurologii. Byla jsem z toho dost zmatená. Neměla jsem ponětí, že je Martin v nějakém stresu. Mimo té změny citlivosti. Převzala jsem tedy na sebe více činností, aby měl manžel klid.
Prášky moc nezabíraly a s Martinem to bylo čím dál horší. Začal brečet u televizní reklamy. Když děti namalovaly domeček se zahrádkou, taky hned natahoval. Měl menší výměnu názoru s naší protivnou pošťačkou a místo toho, aby ji poslal do háje, vytahoval jako omluvu peníze z peněženky. ,,Co děláš? Co se to s tebou děje?“ zastavila jsem ho.
Musíme vyhledat psychologa
,,Já vůbec nevím. Mám pocit, že se musím všem nějak zavděčit. Pořád jsem naměkko,“ svěřil se mi Martin a znovu se rozplakal. Domluvili jsme se, že si vezme dva týdny volna. Měl za úkol jen odpočívat, zklidnit se. Číst si, spát a jíst. Já táhla domácnost, děti a práci za nás oba. Chodila jsem domů unavená a protivná.
Když jsem na Martina zvýšila hlas, hned brečel a klečel mi u nohou. Děti jsou zmatené a já také. Jsem zoufalá z toho, jak se Martin chová. Co to způsobilo? Kdy to skončí? Není to ten člověk, kterého jsem si brala. Nejraději bych kopla do vrtule a odešla. Je mi ale jasné, že to manželův stav nezlepší. Naopak. Budu muset vyhledat psychologa. Pro nás pro oba.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
