Ilona (28): Hledání hub se trochu zvrtlo. Dodnes nevím, zda jsem měla přelud, nebo bojovala s přízrakem

Nikdy jsem nezažila žádnou situaci, při které bych se bála o vlastní život. V tomto ohledu se mé tenkrát poprvé odehrálo minulý rok. Jela jsem s rodinou na houby. A v lese jsem měla buď přelud, nebo jsem se setkala s přízrakem zlého psa.

Mohlo by Vás zajímat:

Brigita (27): Přítel mě varoval před bláznivou tetou, ale já u ní také viděla přízrak velkého černého psa

Ztratila jsem se v lese

Jako malá jsem sbírání hub milovala. Rozprchnout se po lese a běhat sem a tam. Našim jsem dělala ocásek a kradla jim houby pod rukama. Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky. Láska ke sbírání hub mi zůstala dodnes. Jakmile začnou růst, beru košík a vyrážím do lesů. Loni tomu nebylo jinak.

Když mi mamka volala, že jedou s tátou na houby do Mníšku pod Brdy, hned jsem se přidala. V tom lese jsem byla asi dvakrát v životě, takže mě to lákalo o to víc. Vyjeli jsme brzy ráno. Vyšli jsme do lesa a během chvíle jsme se rozdělili. Každý měl hlavu zaraženou do země a doufal, že něco najde.

Byla jsem do toho tak zabraná, že jsem se ostatním vzdálila. Dokonce jsem měla pocit, že cesta, kterou jsem přišla, se za mými zády zavřela. Jeden strom vypadal jako druhý a já dostala strach, že jsem se ztratila. Rozeběhla jsem se směrem, o kterém jsem si myslela, že mě vyvede z lesa ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (29): Nejdřív jsem se té historce smál, ale přízrak v hotelovém pokoji mě pořádně vyděsil

V lese mě honil podivný pes

Spatřila jsem před sebou nějaký plot, za kterým byly pokácené stromy. Začala jsem u něj volat o pomoc. Ale ozývala se jen ozvěna mého hlasu. Zmocnila se mě panika. A to byl teprve začátek. V dáli jsem viděla, jak se ke mně něco řítí. Vypadalo to jako vlk nebo skutečně veliký pes. Jeho zlé vrčení mě donutilo znovu běžet.

Pelášila jsem z kopce a volala o pomoc. Dupot zvířete jsem slyšela blíž a blíž. Jeho zlověstné bručení mě vyděsilo k smrti. K mému neštěstí jsem zakopla o kámen a upadla na zem. V tu chvíli jsem si myslela, že je po mě. Vzala jsem ze země ten kámen a začala jsem s ním máchat kolem sebe a řvát: „Nech mě být!"

Měla jsem u toho zavřené oči, a tak jsem jen cítila, že zvíře kolem mě našlapovalo. Modlila jsem ke svým andělíčkům. Pak jsem otevřela oči. Hleděla jsem tváří v tvář černému psovi, nebo možná vlkovi, já vážně nevím. Ty jeho žlutočerné oči snad v životě nevymažu z paměti. Bylo v nich tolik zla.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (68): Roubenka v lesích změnila mou sestru k nepoznání. Bojím se, co ještě přijde

Byl to přelud, nebo přízrak?

Poté se ozvalo: „Co tady vyvádíš?" A já poznala matčin hlas. „Proč ležíš na zemi?" divil se táta. „To mi neuvěříte," začala jsem koktat. Než jsem to dořekla, rozhlédla jsem se kolem sebe. Došlo mi, že les vypadá jinak. Stromy jsou mnohem dál od sebe než před chvílí. Ponurost kolem mě také zmizela. Dokonce i sluneční paprsky najednou dopadaly na zem.

„Co ti neuvěříme?" ptal se táta. „Ale nic," došlo mi, že nemá smysl jim cokoliv říkat. Sebrala jsem se ze země a přidala se k nim. Ještě naposledy jsem se otočila k místu, kde nade mnou slintalo ono zvíře. Měla jsem pocit, že jsem ještě na malý okamžik zahlédla, jak mě pozoruje.

Stále jsem nenašla odpověď. Nevím, co jsem v tom lese spatřila a s čím jsem vlastně bojovala. Kladu si otázku, co by se stalo, kdyby mě rodiče nenašli. Možná lepší nedomýšlet. Až pojedou rodiče do toho lesa příště, musím jim to rozmluvit. Myslím, že s ním není něco v pořádku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.