Irena (33): Sousedé jsou neuvěřitelně hluční. Přes den řvou na zahradě děti, večer u flašky hulákají dospělí

Když jsme se stěhovali z města na vesnici, myslela jsem si, že budu mít konečně klid. Jenže hlasité tramvaje vystřídali neukáznění sousedé. Jsou od rána do večera na zahradě a dělají takový hluk, že si nemůžeme pomalu otevřít ani okno.

Mohlo by Vás zajímat:

Danka (43): Manžel se spřátelil s mladým sousedem a začal flámovat. Vůbec se mi to nelíbí

Sousedovic děti pořád jen řvou

S manželem Danem (37) jsme vždycky chtěli bydlet v domečku. A když nám před časem přistála na stole zajímavá nabídka, hned jsme po ní skočili. I když nešlo o samostatný dům, nýbrž o řadovku, nevadilo nám to. Jakmile se řeklo zahrada, všechno ostatní mi bylo jedno. A to asi byla chyba. Museli jsme jednat rychle, aby nám to neuteklo.

Během několika měsíců jsme přebírali klíče od domu a já se těšila novým začátkům. Vzhledem k tomu, že máme půlročního syna, těšila jsem se na to, jak bude spinkat na zahradě na čerstvém vzduchu. Už když jsme stěhovali krabice, slyšeli jsme z vedlejšího pozemku hluk. Znělo to, jako kdyby byla na zahradě snad školka.

Sousedovic děti ječely a pištěly. Nikdo je neusměrnil a mě nenapadlo, před jak velkým problémem stojíme. Už během prvních týdnů bylo jasné, že je to u nich doma na denním pořádku. Padne osmá hodina ráno a oni svých pět dětí pustí ven. Ty hned řvou a hází věcmi. Piští, křičí a pouští si nějaké dětské písničky.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (37): Sousedé změnili naše nové bydlení v peklo. Vymyslela jsem, jak je usměrnit

Dokud nespí sousedé, tak my také ne

Když jste někde noví, nechcete hned za někým chodit a říkat mu, aby se choval ohleduplně. Jenže mě nic jiného nezbylo. Ten jejich ustavičný křik mi permanentně budí syna. Když už ho nějakým zázrakem uspím, tak je stejně hned vzhůru. Důvodem jsou děti od vedle. Jedno přes druhé troubí klaksony ze svých vozítek.

Divím se, že ještě můžou mluvit, když pořád tak řvou. Takže místo toho, abych seděla s malým venku, jsme zavření doma. Ten hluk se nedá vydržet. A aby toho nebylo málo, tak ani večer není klid. Děti jsou venku tak do devíti. Pak je hodinu klid a od desíti jdou ven jejich rodiče. Za chvíli dorazí další sousedé a řvou.

Popíjí, mají nahlas hudbu a řvou. A řvou a řvou. Někdy zalezou s půlnocí, jindy ve dvě ráno. Dokud nespí oni, tak my také ne. Nedávno jsem tam Dana vyslala. Měl je slušně požádat, aby respektovali noční klid a nehlučeli. Ale nedopadlo to dobře. Nabídli mu pivo a panáka. Vrátil se za hodinu se slovy, že jsou docela fajn.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Sousedé pořád neskousli naši nálepku Pražáků. Dělají nám ze života peklo

Jsem jediná, komu ten křik vadí

On totiž není celý den doma, jako já. Nevnímá, co se u sousedů děje. Takže místo toho, aby mě podržel, začal za nimi chodit také. A já mám pocit, že vyletím z kůže. Jsou sice dny, kdy jedeme se synem pryč, ale nedá se to dělat pořád. Vyzvídala jsem u jiných sousedů, jak to s tou rodinou je. A byla jsem v šoku. Jejich pořvávání nikomu v obci nevadí.

Vůbec nevím, co s tím mám dělat. Když jsem je požádala sama, nic se nezměnilo. Dan je na jejich straně. Takže co teď? Zajít na obec a domáhat se klidu tam? Teď mi už zvuk tramvaje přijde jako balzám na duši. Protože ta jen projede a je pryč. Sousedé jsou na zahradě pořád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (54): Manžel chodil každý večer za sousedem. Nestačila jsem se divit, co spolu dělají

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.