Iveta (29): Můj přítel sice byl hezoun, ale vyklubal se z něj nemakačenko. Musela jsem s ním tvrdě zatočit

Patrika (32) jsem poznala, když mi bylo dvaadvacet. Byla jsem tehdy ve věku, kdy jsem u mužů preferovala hlavně svaly a pořádný sex-appeal, což dokonale splňoval. Je to vysoký, tmavovlasý chlap s rošťáckým výrazem a slušivou bradkou. Holky mi ho záviděly a vše ostatní mi bylo tak nějak fuk.

Mohlo by Vás zajímat:

František (37): Manželka si po mateřské dovolené nemůže najít práci. Obávám se, že problém je v ní

Do nové práce se nehrnul

Náš vztah fungoval, i když to kolikrát bylo hlavně o divokých postelových scénách. Ale rozuměli jsme si a měli podobné zájmy. Podnikali jsme spolu výlety, chodili za kulturou, do divadla, kina… Páťa pracoval jako provozní v jedné menší restauraci. Výplatu neměl extra tučnou, ale zase se příliš nenadřel a měl kratší pracovní dobu.

Po studiích jsem se vrhla do zaměstnání i já. A protože jsme neměli děti ani žádné hypotéky, peníze nám nechyběly. Začali jsme spolu bydlet a žili tak nějak normálně. V létě jsme vyrazili na dovolenou k moři, v zimě na hory, dopřáli si hezkého Ježíška. Jenže po třech letech přišly trable.

Restaurace, v níž Patrik pracoval, ukončila provoz. Náhle přišel o zaměstnání a já ho velmi litovala. Očividně se tím trápil, já však věřila, že si brzy najde nové angažmá. Několik měsíců čerpal podporu v nezaměstnanosti a já si říkala, že to spletité období hravě zvládneme. Jenže pět měsíců uběhlo jako voda. Podpora mu skončila a Patrik byl stále bez práce. Absolvoval sice několik pohovorů, ale jednání pokaždé krachla. Když už to třeba vypadalo nadějně, Patrik z toho nakonec vycouval.

Jednou kvůli nízké mzdě, podruhé kvůli systému směn a tak dále… Byla jsem stále tolerantní, i když jsem už trochu skřípala zuby. Ale milovala jsem ho a přála si, aby si našel práci, která ho bude bavit a naplňovat. Žili jsme jen z mého platu, ale nějak jsme si vystačili.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (54): Už rok nemůžu najít práci. Manžel mě posílá dělat uklízečku, ale já nechci nic podřadného

Dala jsem mu nůž na krk

Jenže místo toho, aby si Patrik intenzivně hledal práci, stal se pravý opak. Strašně zlenivěl. Zjistil, že povalovat se doma mu maximálně vyhovuje. Já ho živila a on byl spokojený. Když jsem přišla domů z práce, Patrik vysedával u televize nebo pařil nějaké hry. Pak mi třeba oznámil, že mu volal kamarád, se kterým se dlouho neviděl, jestli by nešel na pivo. Sebral se a vrátil se až před půlnocí. Podobně probíhala většina dnů a já ztrácela trpělivost.

Když jsem ho ptala, co je nového s prací, pokaždé měl plnou hubu keců. „Jo, dneska jsem narazil na super džob, co by mě zajímal. Poslal jsem si do té firmy životopis. Čekám, jestli se ozvou,“ reagoval obvykle na moje štiplavé dotazy. Ve skutečnosti si ale žádnou práci nehledal. Tím jsem si zcela jistá.

Uběhl další rok a ve mně jednoho dne už bouchly saze. Přišla jsem unavená z práce domů, byla špatně naladěná a dala mu ultimátum: „Hele, buď si najdeš do konce měsíce práci, nebo s tebou končím!“ Koukal na mě s vyvalenýma očima. Pak se namíchl a odvětil, že když se mi to nelíbí, sbalí se a půjde klidně hned. Myslel si, že ho mám plnou hlavu. Byl přesvědčený, že začnu okamžitě brzdit. Jenže se chlapec spletl. Nevím, co to do mě tenkrát vjelo, ale já s ním kupodivu souhlasila. „Tak běž,“ podpořila jsem jeho návrh.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (28): Přítel se zpočátku tvářil, že mu můj koníček nevadí. Nedávno mi ale dal nůž na krk

Rozchodu nelituji

Urazil se. Sbalil si věci, práskl dveřmi a odešel. Pokud doufal, že mu za pět minut zavolám, aby se vrátil, čekal marně. Když zmizel, sedla jsem si do křesla a přemýšlela o tom několik hodin. Dospěla jsem k názoru, že s takovým chlapem už prostě dál nechci být.

Druhý den mi Patrik napsal smsku. Omlouval se. Sliboval, že už brzy začne pracovat a všechno bude zase krásné. Já ale byla neoblomná a trvala na rozchodu. Šli jsme od sebe a musím říct, že tohoto rozhodnutí nelituji ani po třech letech. Našla jsem si novou lásku. Vašek (30) možná není takový krasavec jako Patrik, ale za práci umí vzít. Dovede zabezpečit rodinu, je zodpovědný a spolehlivý. Na léto chystáme svatbu a já už se nemůžu dočkat. Po Patrikovi se mi vůbec nestýská, ani nevím, kde mu je vlastně konec.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (50): Syn nemá holku ani práci, zná jenom počítačové hry. Bojím se, jak to s ním dopadne

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.