Facebook
Instagram
Kamila si vysnila prince na bílém koni. A čeká na něj se vším všudy, i se svým panenstvím. Její kamarádky to nedokážou pochopit, mají pocit, že Kamile utíká život mezi prsty...
Už jako malá holka jsem snila o tom, že jednou přijde princ, políbí mě a já budu jeho. Dodnes jsem z toho nevyrostla. Každého kluka, který se mnou chtěl chodit, jsem porovnávala se svým ideálem. Všichni prohráli...
Jsem pořád panna
Žádný se dosud nedostal za první polibek. Nejdřív jsem chtěla hezkého kluka. To by vlastně nebyl takový problém. Ale pak se mi začali líbit chytří a musím přiznat, že pohledných kluků, kteří nemají v hlavě prázdno, zas tak moc není. A jak jsem dospívala, napadlo mě, že by mohl být také bohatý. Život bez starostí o peníze by se mi fakt líbil.
Takže teď to mám tak, že pokud se mám oddat nějakému muži, měl by být opravdu hezký, chytrý a bohatý. Ne nějak pohádkově, na tom netrvám, ale nechci každou korunu obracet dvakrát. Toho jsme si mamkou užily dost, když od nás odešel táta.
Před několika lety jsem se přestěhovala do Prahy kvůli studiu a potkala pár zajímavých mužů, ale každému chybělo něco z těch tří věcí. Kámošky mě tahaly po barech, kde byla spousta prachatých sportovců, ale ti měli v hlavě jenom to jedno. A vlastně ještě sport. Takže z toho nic nebylo.
Zatím jsem s nikým nespala
Kamarádky mi občas u dvojky vína říkají, že přicházím o spoustu zábavy, když si své panenství střežím jako poklad. Spousta z nich o to přišla ještě v pubertě, takže mám zpoždění zhruba deset let. Když se to podá takhle, je to docela velké číslo. Ale mně už to tak nepřijde. Uběhlo to docela rychle...
A když pomyslím na to, že některé z nich třeba šly na potrat, protože byly mladé, nebo se z chlapa vyklubal pěkný prevít, o to víc mě to utvrzuje v mém přesvědčení. Panenství si zkrátka schovávám pro toho pravého.
Máma se občas nenápadně zeptá, jestli už mám kluka. Když jsem jí řekla pravdu, jenom zalomila rukama. Ona v mém věku už seděla doma a hrála si se mnou. Bojí se, že budu starou pannou. Měla jsem sto chutí říct jí, že by se to moc nelišilo od její situace. Táta byl mámin jediný chlap, po jeho odchodu už si nikoho jiného nenašla a jen se trápila. To já rozhodně nechci.
Věřím, že můj princ jednou přijde
Stále věřím, že ten pravý muž na mě někde čeká. Věřím, že je mým osudem potkat někoho takového. A objeví se, až bude ten správný čas. Možná to bude za pár měsíců nebo za rok, ale jsem rozhodnutá vytrvat.
Zní to banálně? Někomu možná ano. Kamarádky se mi smějí a říkají, že jsem jako princezna, která čeká na svého prince na bílém koni. Ale všichni mají nějaké sny. Proč by zrovna tohle nemohl být ten můj?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
