Facebook
Instagram
Klaudie byla v partě svých kamarádek vždy označována za tu divnou, protože ve svém věku ještě neměla žádného kluka. Jaké tajemství se za tím ale skrývá, nikdo netušil. Když se Klaudie rozhodla vyjít s pravdou ven, rozpoutala peklo. Co se stalo?
Každý z nás pozná, když je s ním něco jinak, já si to přiznala hned. Jsem na holky. Nevybrala jsem si to, tak to prostě je. Mužům se vyhýbám, ženy mě přitahují. Mezi svými kamarádkami jsem byla vždy ta divná, co se ještě nevedla s klukem za ruku a je nepolíbená panna.
Už jsem měla dost posměšků
Čím jsme byly starší, tím víc si mě holky neustále dobíraly, že jsem panna, proč nemám kluka, že jsem zkrátka divná. Tahaly mě na diskotéky, snažily se mi někoho za každou cenu vnutit. Když už toho bylo moc a já nedokázala předstírat, rozhodla jsem se, že jim řeknu pravdu.
Jednou jsme si šly zaplavat do bazénu, a pak jsme si naplánovaly oběd. ,,Hele, Klaudie, koukej, tamhle je pěkný kluk, ten by se k tobě hodil, nemyslíš?“ nabádala mě Lenka. Tak to bylo vždycky, pořád mi někoho nutily.
,,Víš, asi ne, mně se chlapi nelíbí, já mám raději holčičí rysy,“ řekla jsem. ,,Jsem na holky," dodala jsem sebevědomě a zavládlo ticho.
Pak se začaly všechny smát, že to je dobrý vtip. Když viděly, že se nesměji a myslím to smrtelně vážně, jako by to najednou nebyly moje kamarádky. Zaplatily a odešly. Jedna se ještě otočila a zavolala na mě: ,,To bych od tebe nečekala.“
Bylo lepší mlčet
Nečekala jsem, že by v přátelství hrála roli sexuální orientace. Večer mi přišlo od holek pár zpráv, že už si nemáme co říct, pokud je to pravda, že se teď všechno mění. Budou se prý stydět se přede mnou svléknout, už nic nebude jako dřív. Možná bylo lepší mlčet a poslouchat řeči, že si neumím najít kluka než to, že teď vědí pravdu, ale zavrhly mě.
Musela jsem se svěřit i doma rodičům, kteří to také netušili. Bylo totiž jasné, že se k nim tahle informace donese. Matka mi řekla, že to chápe a bude to respektovat, protože to není moje svobodná volba. Otec se rozčílil, doteď se mnou pořádně nemluví a už je to přes půl roku. Doufám, že se situace uklidní, protože se cítím strašně.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
