Lenka (62): Na oblíbenou louku už nepáchnu. S mým psíkem jsme na ní prožili chvíle strachu

Lenka (62): Na oblíbenou louku už nepáchnu. S mým psíkem jsme na ní prožili chvíle strachu
Zdroj: Unsplash

Lenka je už tři roky vdova, které po smrti manžela dělá radost alespoň její roztomilý bišonek. Pravidelně s ním chodila na procházku na nedalekou rozlehlou louku, kde však loni v listopadu společně prožili děsivé chvíle.

Jan Švanda
Jan Švanda 10. 01. 2023 17:00

Manžel Josef mi zemřel před třemi lety a já zůstala s naším milovaným bišonkem Tonym v domě sama. Mám sice syna Michala, se kterým jsem permanentně v kontaktu, už je ale dospělý a bydlí s přítelkyní. Díky bohu, že mám aspoň Tonyho, protože jinak opravdu nevím, jak bych to doma psychicky zvládala. Srdce mi po Pepově smrti pukalo žalem, vždyť jsme spolu žili dlouhých 37 let!

Tonyho na louce něco vystrašilo

Tony se mě snažil rozveselit, jak jen to šlo. Však je to společenský psík s krásnou bílou srstí a veselou povahou. Pravidelně jsem s ním k večeru chodila na procházku na nedalekou louku, kde se vždycky dostatečně vyřádil. Bylo tam příjemně, málokdy jsem tam někoho potkala. Taková oáza klidu, balzám na nervy.

Loni v listopadu se mi tam ale přihodilo něco zvláštního až děsivého. Šli jsme ven kolem šesté odpoledne, kdy už byla velká tma. Tony si chvíli hrál na louce, běhal, skákal, dováděl s klackem, když náhle zpozorněl a začal někam do dálky hrozně štěkat. Byl vystrašený a přiběhl ke mně.

Šustění trávy postupovalo ke mně

Koukala jsem na všechny strany, co ho mohlo tak vyděsit, ale nikoho nespatřila. Jenže Tony nezavřel tlamu a bafal dál. Otočila jsem se s tím, že snad radši zamíříme zpátky k domovu, když jsem z pravé strany zaslechla táhlé vytí. Že by vlci, nebo co?“ mumlala jsem si. Kvílení neustávalo, spíš naopak. Bylo stále silnější. A najednou asi tak deset metrů před námi začala podivně šustit tráva. Jako by se tam pohybovalo nějaké zvíře...

Nikdy jsem nic podobného neviděla! Stála jsem se sevřenými půlkami celá zkoprnělá a Tony mi u nohy vytrvale štěkal. Šustění se přitom stále přibližovalo a ustalo až několik kroků před námi. Pak se z ničeho nic ztratilo a bylo ticho jako v hrobě. Vůbec jsem nechápala, co to mělo znamenat.

Bleskově jsem popadla Tonyho a mazala pryč. Cesta mi trvala jen pár minut. V mém věku už mi sice nohy tolik neslouží, jenže tentokrát jsem zapomněla na všechny zdravotní trable a upalovala, co mi síly stačily. Jakmile jsem otevřela dveře svého domu, zamkla jsem na dva západy a pak se teprve trochu zklidnila.

Louce se od té doby vyhýbám

Skoro celou noc jsem přemýšlela, co se vlastně na té louce přihodilo. Moc jsem toho nenaspala a druhý den dopoledne volala Michalovi. Snad dvacet minut jsem mu do telefonu líčila svoji včerejší příhodu. Když slyšel, jak jsem rozrušená, sebral se a přijel za mnou. Povídali jsme si a pak mi navrhl, že bychom se na louku mohli vypravit spolu. Nechtěla jsem, ale v jeho přítomnosti jsem se cítila bezpečně. Ostatně po tátovi to byl urostlý chlap, který se jen tak něčeho nelekl.

Vzala jsem tedy Tonyho a vyrazili jsme ve třech do jámy lvové. Strávili na louce asi tři čtvrtě hodiny, ale žádné vytí, natož šustění jsme za celou dobu nezaslechli. Prostě nic.

Přesto se od té doby louce vyhýbám a s Tonym chodím ven raději na opačnou stranu. Co nás ale v listopadu vylekalo, to fakt nevím. A pravděpodobně se to nikdy nedozvím.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Související články

Další články