Leona (33): Někdo mi našeptával, abych vzala dceru do náručí, nebo zemře. Díky bohu jsem poslechla

Stalo se mi něco, co se jen těžko vysvětluje. Ve chvíli, kdy byla moje dcera v nebezpečí, se ozval hlas, který mi řekl, co mám udělat, abych ji zachránila. Sama nevím proč, ale poslechla jsem ho.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (30): Syn padal po hlavě ze stromu a já věděla, že je zle. Pak se ale stal zázrak

V bytě po sestře nám bylo s dcerou dobře

Bydlím s dcerou v domě po sestře, která byla o dost starší než já. Podlehla zákeřné nemoci. Když odešla, nikdo jiný mimo dceru mi nezůstal. Rodiče zemřeli, když jsem byla malá. Klaudie se mi snažila nahradit mámu. Bylo jasné, že po její smrtí si vezmu její dům. Bylo to skvělé útočiště pro mě a dceru Jitušku.

Poměrně rychle jsme se tam zabydlely. Moc změn jsem v domě neudělala, protože kdyby jo, ztratil by sestřinu energii a to jsem nechtěla. Jediné, co jsem vyměnila, byla původní pohovka. Jinak všechno zůstalo při starém. Dům byl v dobrém stavu, takže nebylo nutné ho jakkoliv upravovat. Jitka měla svůj vlastní pokoj a já ložnici naproti.

V bytě jsme se cítily dobře. Jediné, co nám chybělo, byla moje drahá sestřička. Jeden den mi ale ukázal, že existuje něco jako posmrtný život, ze kterého lze ovlivňovat ten náš pozemský.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (28): Mělo se nám narodit postižené dítě a manžel mě těsně před porodem opustil. Nakonec se stal zázrak

Hlas mi řekl, abych šla pro dceru a vzala ji do náruče

Ten den mi nebylo dobře. Třeštila mi hlava a tlačil mě žaludek. Byla zrovna sobota, což se hodilo, protože jsem nemusela do práce. Jitka si hrála u sebe v pokoji a já ležela v ložnici. Myslím, že jsem na chvíli i usnula, a to docela tvrdě. Během spánku jsem zaslechla šepot.

,,Vzbuď se! Jitka je v nebezpečí. Jdi za ní do pokoje a vezmi ji do náruče,“ zaznělo. Moje podvědomí asi tušilo, že je to sen, takže jsem dál spala. Hlas ke mně znovu promluvil, ale už ve vyšší a mnohem rozhořčenější tónině. ,,Vzbuď se, sakra! Utíkej za Jitkou, vezmi ji do náruče a otoč ji hlavou ke dveřím,“ naléhal hlas a v tu chvíli jsem se probudila.

Sama nevím, proč jsem ho poslechla. Hbitě jsem vstala a s pulzující bolestí hlavy běžela za Jitkou. Vzala jsem ji do náruče a otočila hlavou ke dveřím. V tu chvíli zazněla ohromná rána, všude lítaly střepy. Jitka pištěla, protože nechápala, co se děje. Když jsem se otočila, nestačila jsem se divit.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (42): Matka slyšela ve svém bytě hlasy. Myslela jsem, že blázní, dokud jsem tam nepřespala

Nebýt hlasu, dcera by zemřela

Na místo, kde si Jitka hrála, spadl obrovský lustr. Přistoupila jsem blíž a došlo mi, co se mohlo stát. Kdyby mi ten hlas neřekl, abych šla pro Jitku, teď by tu ležela mrtvá.

S dcerou v náručí jsem jako ve snách odešla do ložnice. Zachumlaly jsme se pod deku. Jitka stále ještě vzlykala a já se klepala jako ratlík, protože mi postupně docházelo, čemu ten hlas zabránil. Ať už to byla moje sestra, nebo ne, jsem té bytosti vděčná. Od té doby jsme už nic podobného nezažily.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (34): Hlas z jiného světa mi třikrát zachránil život. Až posledně mi došlo, komu za to mohu poděkovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.