Facebook
Instagram
Libuše byla ráda, že s exmanželem Václavem mají dobré vztahy. Vždycky se na všem dohodli. Když se blížily 18. narozeniny jejich syna, domluvili se na jedné věci. Zaplatili mu autoškolu, ale na auto už si měl vydělat sám. Václav se však nakonec rozhodl, že mu ho přeci jen koupí.
Myslela jsem si, že i když jsme šli s manželem od sebe, ve výchově budeme jednotní. To jsem se ale mýlila. Václav (55) pořídil synovi nové auto, i když jsme se jasně dohodli, že bude výchovné, aby si na něj vydělal sám.
S manželem jsme dobře vycházeli i po rozvodu
I když naše manželství nevydrželo, byla jsem ráda, že jsme schopni se domluvit. S Václavem jsme šli od sebe před pěti lety. Tehdy třináctiletý Jarda se zlobil. Byl v tom nejsložitějším věku a otce doma potřeboval. Jezdil mezi námi po čtrnácti dnech a já doufala, že si to časem sedne. Syn se s rozpadem manželství smířil asi tak po roce a půl.
Když byl se svým otcem, věnovali se ryze chlapským věcem. Jakmile byl u mě, vzdělával se po té kulturní stránce. Chodili jsme spolu po výstavách a divadlech. Partnera jsem neměla, ale Jarda mi byl skvělým parťákem.
S exmanželem jsme se téměř vždy na všem dohodli. Jak na placení alimentů, tak na tom, kdo bude mít kluka na letní prázdniny. Byli jsme jednotní a já za to byla nesmírně ráda. Z Jardy se stával muž. Byla jsem na nás s Václavem hrdá, že i přes veškeré problémy jsme z něj vychovali slušného člověka.
Dárek k osmnáctým narozeninám
Když se blížil rok, kdy měl syn oslavit osmnácté narozeniny, dumali jsme, co mu koupíme. Václav navrhnul, abychom mu zaplatili autoškolu. Dal na stůl argumenty, které nešlo přebít. „Dobře, ale auto už si koupí sám, souhlasíš?" navrhla jsem. „Jasně, auto si koupí sám,“ potvrdil Václav dohodu.
Každý dal půlku peněz na autoškolu a syn to uvítal. Já jsem mu i tak chtěla dát ještě něco. Nějakou osobní věc, která mu zůstane navždy. Koupila jsem mu zlatý řetízek s přívěskem, kam jsem nechala vygravírovat vzkaz: „Vždycky tě budu milovat."
Když syn dodělal autoškolu a už se čekalo jen na vyřízení řidičského průkazu, pozval nás Václav na večeři. Trochu mě to znervóznělo, protože to roky neudělal. Jarda byl natěšený a já pochopila, že se něco chystá. Václav přišel celý rozjuchaný a já podle jeho výrazu poznala, že to bude velké.
Exmanžel mě podrazil
Pronesl kratičký proslov o tom, jak je na syna hrdý. Pořád jsem čekala, co bude závěrem celé té šarády. Když Jardovi podal malou krabičku, napadlo mě, že mu taktéž koupil nějaké zlato. Jenže syn vyndal klíčky od auta... Do mě vjel vztek. „Tvůj dárek čeká venku," zahlásil Václav. „Tati, auto?" dělal Jarda překvapeného.
„Děkuji moc. Jsi ten nejlepší táta na světě," objal ho. „Auto? Jako vážně? Přece jsme se nějak dohodli," namítala jsem. „Já se nakonec rozhodl jinak," odbyl mě. Společně se šli na auto podívat. Jarda si hrdě sednul za volant a manžel mu k tomu něco říkal. Jeho slova jsem nevnímala. Zpracovávala jsem podraz, který na mě Václav upekl.
Později jsem k tomu chtěla slyšet víc, ale Václav neměl potřebu mi cokoliv vysvětlit. Koupil auto, i když jsme se domluvili, že si na něj Jarda musí vydělat. Sotva dostal papíry, už se proháněl v novém voze. Myslela jsem si, že je Václav rozumný člověk, ale jak se zdá, spletla jsem se. Tohle mu nikdy neodpustím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
