Jindřich (65): Důchod mi leze na mozek, nebaví mě jen tak sedět, koukat na televizi a čekat na smrt

Poslední roky jsem se na důchod vyloženě těšil. Na to, jak budu volný a nebudu muset pracovat. Teď jsem v důchodu pár měsíců a dal bych cokoliv za to, abych mohl zase každý den vstát a jít do práce. Manželka s tím nesouhlasí, ale já mám pocit, že se zblázním. Přijdu si najednou tak zbytečný...

Mohlo by Vás zajímat:

Naděžda (63): Těšila jsem se, jak si v důchodu budeme s mužem užívat. Místo toho přišel šok

Do důchodu jsem se těšil

Ještě nedávno jsem se živil jako SAP konzultant. Čísla mě vždycky zajímala, proto jsem k nim chtěl mít co nejblíž. Když se ohlédnu do minulosti, vyměnil jsem čtyři větší firmy. V každé jsem byl minimálně deset let. Svou práci jsem měl vážně rád. Samozřejmě i mě potkaly dny, kdy se mi nechtělo vstávat a jet do kanceláře.

Hlavně poslední dva roky. Už jsem cítil, že mi dochází síly. Začal jsem se těšit na důchod. Na to, jak nebudu muset každé ráno vstávat v šest hodin a další hodinu někam jet. Maloval jsem si, jaká to bude pohoda. Jak se konečně začnu věnovat nějakému koníčku na 100 %.

Kvůli Covidu-19 jsem dělal často z domova. To se mi velmi zalíbilo. Našel jsem v tom jistý druh pohodlí, který mi naprosto vyhovoval. Tehdy jsem si ještě víc uvědomil, jak mě dohání stáří a s ním spojená únava. Nástup do důchodu jsem vyhlížel každým dnem. Půlroku před koncem pracovní kariéry jsem pomalu odpočítával dny. Když mi šéf nabízel, abych zůstal ještě rok, zásadně jsem to odmítl. Dnes vím, jaká to byla chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Vašek (65): Manželka si v důchodu našla koníčka, který mě děsí. Dostáváme se kvůli němu do stále větších problémů

Manželka jen sedí u televize

Jsem v důchodu půl roku a cítím se nanic. Najednou mi nejde ráno vyspávat. Jsem vzhůru od šesti a nevím, do čeho píchnout. Chtěl jsem se vrátit k cyklistice a každé ráno jezdit na kole. To mi vydrželo pár dní, než jsem si uvědomil, že mě to samotného nebaví. Manželka Věrka kolo odjakživa nesnáší, takže s ní počítat nemůžu.

Tak jsem zkusil kulturní život. Divadla a výstavy, to bylo vždycky moje. Jenže teď? Nebaví mě někde sedět sám. Chybí mi společnost lidí. Věrka je taktéž v důchodu, ale ona je spokojená. Každý den navaří, uklidí a zbytek dne tráví před televizí u svých seriálů. To by mě zabilo.

Zkoušel jsem k sobě nalákat kamarády ve stejném věku. Z těch se ale stali peciválové a už se chystají do hrobu. Přijdu si sám a zbytečný. Všechno, co jsem se v životě naučil, jako kdyby se postupně vypařovalo. Už si nepamatuji všechny klávesové zkratky, už neudělám precizní graf. S ženou si nerozumíme. Nedá se s ní o ničem bavit. Mimo televize ji nic nezajímá.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (66): Až v důchodu mi došlo, co je manžel zač. Mám jedno přání, ale děti s tím nesouhlasí

Musím zaměstnat hlavu, nebo se zblázním

Chtěl jsem někam nastoupit, aspoň na pár hodin denně. Zaměstnat hlavu, být mezi lidmi a mít pocit, že žiji. Věrka to ale smetla ze stolu. Vyloženě si to nepřeje. Prý jsem se za celý život napracoval dost. Podle ní si mám užívat, že nic nemusím. A to je právě to, co mi nejde. Potřebuji k sobě lidi, s někým mluvit, něco řešit.

Přemýšlím, že manželku obejdu a někam si nastoupím. Vymyslím si, že mám každý den kroužek seniorů a bude to. Pokud se něco nezmění, umřu dřív, než bych musel. Takhle jsem si svůj důchod vážně nepředstavoval.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Manžel se v důchodu nudí a vymýšlí kraviny. Je jako puberťák

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.