Libuše (59): Bude mi 60 a budu se poprvé vdávat. O ruku jsem partnera žádala já

Libuše (59): Bude mi 60 a budu se poprvé vdávat. O ruku jsem partnera žádala já

Téměř každá žena sní o dni, kdy bude krásná nevěsta. Nadšeně vybírá šaty a řeší všechny detaily, které ke svatbě patří. Paní Libuše už jednou svůj velký den chystala, ale stala se tragédie a od té doby se už nikdy vdávat nechtěla. Ale člověk míní, pánbůh mění a nakonec to byla ona, kdo žádal o ruku.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 19. 05. 2020 07:30

Když jsem byla mladá, potkala jsem Bedřicha a okamžitě jsme se do sebe zamilovali. Tenkrát byla jiná doba, Bedřich se nejdříve představil mým rodičům a až poté jsme spolu začali chodit. Maminka z nás měla radost a domlouvala nám, abychom se co nejdříve vzali. A tak Bedřich poklekl a požádal mě o ruku. Svatbu jsme chtěli udělat do roka a do dne. Já přemýšlela o tom, jak budu vypadat a jaký krásný život nás čeká.

Zhroutil se mi svět

Jenže jednoho dne k nám přišel jeho tatínek a oznámil nám, že Bedřich měl nehodu na motorce a nepřežil to. Zhroutil se mi svět. Měla jsem si vzít může svých snů a žít s ním do konce života a během chvíle se vše změnilo. Chodila jsem jako tělo bez duše a přísahala jsem si, že už se nikdy vdávat nebudu. Pro mě existoval jen Bedřich.

Asi o šest let později jsem potkala nového muže Zdeňka. Byla jsem už dlouho sama, takže jsem se tomu moc nebránila. Začali jsme spolu žít, ale je pravda, že jsem ho často srovnávala s Bedřichem. Když jsem s ním otěhotněla, požádal mě o ruku, abychom byli oficiálně rodina. Ale já nechtěla. Bála jsem se, že se opět něco stane. Zdeněk to bral jako zradu. Když si ho nechci vzít, tak se mnou nebude. A tak jsem se vrátila k rodičům a když se dcera narodila, moc mi s ní pomáhali. Maminka mi sice vyčítala, že jsem svobodná matka, ale já jsem byla přesvědčena o tom, že svatba přináší smůlu.

Vrátili jsme se k sobě

Zdeněk se zničehonic ozval a ptal se na miminko. Chtěl ho vidět a omluvil se, že mě opustil. Byla jsem ráda, že už na výchovu nebudu sama, a tak jsme se dali opět dohromady. Téma svatba ale od té doby bylo tabu. Žili jsme spolu na hromádce a časem měli ještě druhou dceru. Jak dcery vyrostly, začala jsem přemýšlet o životě trochu jinak. Na Bedřicha jsem vzpomínala, ale měla jsem svou krásnou rodinu a začalo mě mrzet, že jsem si Zdeňka tenkrát nevzala.

Řekl ANO

A tak mě napadlo něco šíleného. Šla jsem koupit prsten a poklekla jsem. Ještě mi v tom koleni nahlas luplo a Zdeněk se začal smát: „Co to proboha vyvádíš?“ Řekla jsem mu, že on už to jednou dělal a teď je řada na mě. „Vezmeš si mě za manželku?“ zeptala jsem se. Zdeněk samozřejmě souhlasil. Moje maminka už je ve vysokém věku a když jsme jí to oznámili, plakala dojetím, že se přeci jen dočkala. A já plakala s ní. Brzy mě čeká můj vysněný den a jsem si jistá, že Bedřich by mi to přál.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články