Lucie (35): Děti nám zničily vztah. Než jsme je měli, byli jsme v pohodě, teď se chceme rozvést

Lucie (35): Děti nám zničily vztah. Než jsme je měli, byli jsme v pohodě, teď se chceme rozvést

Rodičovství bývá někdy velmi náročné. Své o tom ví i Lucie, která má s manželem dvě děti. Bohužel ty jsou příčinou jejich každodenních hádek, které už ani jeden nesnese.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 21. 11. 2020 06:30

Se Štěpánem mě seznámila kamarádka, která říkala, že je jako můj chybějící díl skládačky. Moc jsem jí nevěřila, ale na rande jsem tenkrát šla a byla jsem nakonec moc ráda.

Byli jsme úplně stejní

Byl opravdu perfektní. Neměl rád kávu, byl fanda stejných seriálů, ráno cvičil jógu a vyznával zdravý životní styl. Prostě moje kopie. Konečně někdo, koho jsem nemusela nutit do takových věcí. Pořád jsme cestovali. Společně jsme i meditovali, byla jsem vážně spokojená.

Pak jsem otěhotněla a Štěpán pořád opakoval, jaké máme štěstí. Cítila jsem to stejně, ale jenom do doby, než se narodila Tamara.

Náš život se totálně změnil

Věděla jsem, že náš život bude jiný než dřív, ale rozhodilo mě, že se změnil až tak moc. A to ve všem. Už žádné meditace, žádná společná jóga. Štěpán byl z malé tak nervní, že brzy ráno odcházel a vracel se až kolem osmé, kdy si byl jistý, že spí. To se ale často měnilo, a jakmile vešel do bytu a slyšel pláč, hádka byla na světě.

Hodně jsem mu to vyčítala a nebyl den, kdy bychom se nepohádali. Když byl Tamaře rok, zlepšil se i Štěpán a sliboval mi, že už bude fungovat lépe. A tehdy přišlo druhé překvapení – zase jsem otěhotněla. Chlácholili jsme se tím, že jsme první zkouškou prošli a druhé dítě bude snadné. „Už víme, co a jak. Nebudeme dělat ty samé chyby,“ říkali jsme si, ale opak byl pravdou.

Myslela jsem, že to zvládneme

Narodil se Tobiáš, a to byla teprve muka. První rok byl šílený. Malý jen křičel, z toho zvracel a nespal, ale pak se vše srovnalo a já dětem dávala co nejvíc lásky. To se Štěpánovi nelíbilo a vyčítal mi, že jsem na ně moc měkká. „Rozmazlíš je. Děláš z nich bohy, na mě nemáš čas a na sebe jsi taky zapomněla,“ říkal. Vysvětlovala jsem mu, že moje priority jsou už jinde.

Neshodujeme se absolutně v ničem. Já, ač vegetariánka, dávám dětem maso, to Štěpána štve nejvíc. Nelíbí se mu vlastně nic, co dělám. Jak je koupu, co jim vařím, s čím si hrajeme. I mazlení mu leze na nervy. On bere děti jen jako věc, která se musí nakrmit, nějak zabavit, uspat, a celé to období přečkat, než se v osmnácti odstěhují. „Kam se poděla tvoje laskavost? Tvoje meditace? Vždyť jsi byl úplně jiný,“ nechápala jsem, ale on mi chladně odpověděl, že za to mohou děti. „V takovém chaosu nedokážu žít. Všechno zničily.“

A to je něco, co prostě nepřekousnu. Chceme se rozvést, Štěpán je ukřivděný a nikdy svůj názor nezmění, za všechno totiž můžu já a naše děti. Říkala jsem si, že bych mu dala ještě poslední šanci, ale pochybuji, že si to uvědomí.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články