
Jana se v manželství s Adamem cítí osaměle. Manžel ji totiž ekonomicky týrá, odmítá přispívat na domácnost, ale financuje své vlastní záliby. A to není všechno. Jana zjistila, že Adam každý měsíc posílá peníze své milence.
Kdysi jsem si myslela, že nejhorší je být sama. Dnes vím, že mnohem horší je cítit se osaměle vedle manžela. Každý den se vracím ze školy, kde učím angličtinu na půl úvazku, a kolotoč povinností se roztáčí nanovo. Péče o děti, úklid, vaření. V lednici je prázdno, v peněžence mám pár stovek, které mi musí vydržet do konce týdne.
Můj manžel Adam tvrdí, že „jeho peníze jsou jeho“. Já se mám o domácnost postarat sama. Tak se starám a nakupuji dětem oblečení v sekáči. Pak mi láme srdce, když se jim ve škole smějí.
Pro manžela jsem jen přítěž
Adam vydělává tolik, že by nás všechny bez problémů uživil, ale nechce. Financuje jen své vlastní potřeby – práci, posilovnu a elektroniku. My jsme pro něj jen kulisa. Nedávno jsem ho poprosila, aby přispěl na nákup, protože Zuzka potřebovala nové boty a Matějovi se roztrhaly kalhoty.
Bez toho, aby odtrhl oči od monitoru, odvětil: „Jsou to tvoje děti, tak se o ně starej.“ Seděl tam jako král, zatímco já se už měsíce topila v chaosu a beznaději. Hádka byla zbytečná, jen mě obvinil, že neumím hospodařit a zbytečně vyšiluji.
Sabina (34): Manžel chodil každý den do posilovny. Vracel se unavený, ale nebylo to ze zvedání činek
Kamarádka mi otevřela oči
„Ty posloucháš takové řeči a pořád s ním jsi?!“ bouchla moje kamarádka Martina v kavárně dlaní do stolu. „Jano, vždyť je to ekonomické násilí, copak to nechápeš?“ Já jen mlčky míchala čaj a cítila, jak se mi svírá žaludek. Přiznala jsem, že si někdy připadám, jako bych přeháněla, a možná je to moje chyba.
Martina rázně zavrtěla hlavou. Vysvětlila mi, že Adam mě finančně týrá, abych na něm byla závislá. Měla pravdu. Už si ani nepamatuji, kdy mě naposledy objal nebo se zeptal, jak se mám. Věnuje se jenom sobě.
Manžel mě podvádí
Jednoho dne jsem v ložnici hledala papíry k našemu společnému účtu. V Adamově skříňce jsem našla výpis z účtu, který jsem nikdy neviděla. Byly na něm pravidelné měsíční platby ve výši třicet tisíc korun a adresátkou byla nějaká žena, kterou neznám. Srdce mi bušilo jako o závod.
V tu chvíli jsem zaslechla, že mu v obýváku zazvonil telefon. Tiše jsem přešla ke dveřím. Slyšela jsem, jak říká: „Ano, už jsem ti to poslal. Neboj se, Jana o ničem neví. Vždyť víš, jaká je.“ Jeho spokojený smích mě naprosto šokoval. Když domluvil, vešla jsem do pokoje a položila výpis z účtu na stůl.
Naše manželství byla chyba
Adam nezmatkoval, ani se nesnažil lhát. „Tohle není jen románek,“ začal klidně. Přiznal, že s tou ženou si rozumí a že se v našem vztahu už roky necítí sám sebou. Ta nejhorší rána ale přišla vzápětí. „Ty jsi chtěla děti, já neměl odvahu odejít,“ řekl mi do očí. Podle něj byl náš společný život chyba. Když jsem se ho zeptala na naši finanční situaci, obvinil mě, že ze sebe dělám oběť.
Na doporučení Martiny jsem navštívila právničku. Styděla jsem se, přesto jsem jí vyprávěla, jak manžel odmítá přispívat na domácnost. Klidně mě vyslechla a pak věcně řekla: „Váš manžel si může tvrdit, co chce. Jako otec má vyživovací povinnost. Měl by přispívat na děti.“ Z její kanceláře jsem odcházela s pocitem, že se ve mně něco zlomilo. Bylo to neskutečně těžké, ale poprvé po letech jsem cítila, že mám zase pevnou půdu pod nohama.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




