Lydie (38): Kdybych synovi uvěřila, mohl ještě být mezi námi. Po letech mi přišel odpustit

Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem nevěřila svému synovi, když mi říkal, že za ním někdo chodí. O tom někom mluvil jako o duši, která ho volá do jiného světa. Já měla Viktora spíše za blázna, což byla chyba. Zemřel za velmi zvláštních okolností a mě postupně dochází, že mi celou dobu říkal pravdu. Jako matka jsem ho nedokázala ochránit. I přesto všechno mi přišel dát odpuštění.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (40): Když jsem byla malá, navštěvoval mě neznámý muž v kápi. Dnes chodí za mým synem

Syn tvrdil, že ho v noci někdo navštěvuje

Viktor s tím začal, když mu bylo asi dvanáct let. Jednou za mnou přišel a svěřil se mi, že za ním v noci někdo chodí. „Je to nějaký muž. Prosí mě, abych už šel," začal nesměle. „A kam máš jít?" ptala jsem se. „Za ním přece. Ale já nechci, protože on je mrtvý," vysvětloval. Místo toho, abych mu naslouchala, označila jsem ho za blázna.

Takto se mi svěřil ještě několikrát, ale nikdy u mě nenašel pochopení. Pokaždé jsem ho odbyla a osočila, že si vymýšlí. Snažte se mě pochopit. Já si myslela, že chce být jen zajímavý a upoutat na sebe pozornost. Nenapadlo mě, že to, co říká, je pravda. Během několika let se velmi změnil.

Z vcelku veselého chlapce se stával introvert bez špetky radosti ze života. Začal mít problémy ve škole, byl nemluvný. Často se zavíral ve svém pokoji a nemluvil se mnou. Opět jsem nic neudělala. Jen jsem ho vzala k dětskému psychologovi, který neshledal žádnou podivnost. Čekala jsem tedy jen na to, kdy ho to přejde.

Mohlo by Vás zajímat:

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí

Syn zcela nečekaně zemřel

Pořádně jsem začala jednat, až když začal být ještě bledý a měl černé pytle pod očima. Často ho zmáhala únava. Teď, když to vezmu zpětně, choval se, jako kdyby mu bylo devadesát let a umíral. To už jsem se zalekla a snažila se mu pomoci. „Mami, už je pozdě. Už si pro mě jde," řekl tak těžce, až z toho mrazilo.

„Kdo si pro tebe jde? Kdo to je? O čem to mluvíš? Děsíš mě," hroutila jsem se. „Já ještě přijdu mami, ale teď už nic nezmůžeme," hlesl. Pár dní na to zemřel. Příčina smrti? Jeho srdce jednoduše přestalo tlouct. Byl tak mladý! Podle pitvy byl zdravý a schopný života. Skončila jsem v rukou psychologů, protože jsem si to celé kladla za vinu.

Po čase jsem našla Viktorův zápisník, kterému se svěřoval, protože jeho matka mu nebyla schopna naslouchat. Psal o nějakém démonovi, který mu vypočítal den smrti. V deníku bylo uvedené datum a sedělo s datem jeho úmrtí. Zmocnila se mě panika. Jak je něco takového možné? Na žádné duchy, démony a zlé síly jsem nikdy nevěřila. Ty mají být jen ve filmech...

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (57): Někdy je lepší duchy nevyhánět, ale snažit se s nimi vyjít. Nám s manželem se to podařilo

Musím zjistit, kdo mi vzal syna

Dlouhé roky jsem žila v temnotě a smutku. Ten pocit provinění, že jsem jako máma selhala, jsem ze sebe nedokázala smýt. Pomohl mi až Viktor. Když přišel, myslela jsem si, že blouzním. Jeho tělo bylo průsvitné a vypadalo trochu jinak, než jsem si pamatovala. Hlas mu ale zůstal stejný. I potom všem mě přišel utišit.

„Nemůžeš za to. Já chápu, že jsi mi nevěřila. Není to tvoje vina," šeptal mi do ucha. Cítila jsem jeho jemné dotyky na tváři. Nutně jsem potřebovala zjistit, co se stalo. Viktor ale velmi rychle zmizel. Den co den čekám, kdy se znovu zjeví a zodpoví mi moje otázky. Musím zkrátka vědět, co přesně se stalo a kdo mi ho vzal.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.