Facebook
Instagram
Marty manžel si splnil svůj veliký sen a koupil si Porsche. Auto bylo výhradně jenom jeho, ale nastala situace, kdy si ho musela Marta půjčit. V osudný den měla s autem nehodu, kdy ona přežila, ale z auta zůstal jen šrot. Jak se Karel ke své ženě zachoval? To se dozvíte v následujícím příběhu.
Karla (37) jsem poznala velmi nezvyklým způsobem. Jednou mi nešlo v podzemních garážích zacouvat, seděl vedle v autě a udělal to za mě. Já v té době měla čerstvý řidičský průkaz, takže jsem to docela ocenila. Než jsme se rozloučili, vyměnili jsme si telefonní čísla.
Půjčil mi svoje auto
Dnes jsme spolu deset let a do dneška rád vypráví, jak jsme se seznámili. Karel je velikým milovníkem aut. Jeho veliký sen byl pořídit si Porsche. Sice úspěšně podniká, ale i tak na ně dlouhé roky šetřil. Měl štěstí, našel inzerát, kde ho majitel prodával za slušné peníze a v dobrém stavu. Za tu dobu, co jsme s Karlem spolu, jsem ho neviděla tak šťastného.
Porsche se pořídilo jako jeho auto, které mělo sloužit jen výjimečně a jen jemu. Já to respektovala, měla jsem svoje auto, takže jsem jeho ani nepotřebovala. Až v ten osudný den, kdy jsem si nechala rozsvícená světla a vybila se mi baterka. Spěchala jsem do práce. Volala jsem Karlovi, co se mi stalo. Prosila ho, aby mi půjčil ,,poršáka", jinak to nestihnu. Věděla jsem, že nechce, abych ho řídila, ale já byla v tíživé situaci. "Půjč si ho, ale nesmíš mi ho nabourat,“ smál se.
Z auta nezbylo vůbec nic
Bože, jede se s tím krásně, říkala jsem si cestou do práce. Už jsem pochopila, proč je na auto tak háklivý. Vypadalo to, že svůj příchod do práce stihnu včas. Dělila mě poslední trasa, která byla samá zatáčka a strom. V jednu chvíli jsem to neubrzdila a zatáčka mě vyhodila ze silnice a já ucítila tvrdý náraz. Narazila jsem do stromu, stihla jsem z auta vyskočit, než začalo hořet. Okamžitě jsem zavolala policii a hasiče. Z auta nezbylo téměř nic. Seděla jsem na patníku a přemýšlela, jak to řeknu Karlovi.
Přijela jsem domů autobusem. Karel seděl u televize. ,,Ahoj miláčku, tak co auto?“ Bože, jak mu to mám říct, honilo se mi hlavou. ,,Auto už není, Karle..." Začal se smát. "To mi neříkej, to bychom se museli rozvést." Sedla jsem si k němu a v pláči jsem mu řekla, co se stalo. Zvedl se a hrubě řekl: "Tak to je konec. Nedá se ti věřit," a odešel.
Neukázal se dalších čtrnáct dní, přišly až rozvodové papíry. Místo toho, aby byl rád, že jsem takovou nehodu přežila, je mu líto jen auta. Jsem ráda, že jsme teď od sebe, protože jsem alespoň zjistila, co je jeho skutečnou láskou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
