Facebook
Instagram
Když se Marta seznámila s Petrem, byla skálopevně přesvědčená, že našla toho pravého. Jenže vztah ztroskotal ani ne po dvou letech. Problémem byla její drobná postava. Petr se jí kvůli tomu začal vysmívat...
Myslela jsem si, že mám toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Petr (30) mě zaujal hned na první pohled. Vždycky mě přitahovaly tmavovlasé typy s pořádným strništěm. On byl navíc společenský, vtipný, milý… Jediný problém představoval výškový rozdíl. Měřím jen 157 centimetrů, přičemž Petr je o rovných 30 vyšší.
Začalo to nemístnými vtípky
Já s tím samozřejmě neměla sebemenší potíže. Naopak. A celou dobu se domnívala, že to nevadí ani Petrovi. Jenže jsem se spletla. A hluboce!
Prvních pár měsíců našeho vztahu bylo vše v pohodě. Petr vypadal spokojeně. Připadalo mi, že mu můj menší vzrůst vyhovuje, protože se cítí jako můj velký ochránce. Když však opadla prvotní zamilovanost a nastěhoval se ke mně, došlo na první hádky. Rázem otočil o 180 stupňů. Nejprve začal nemístně vtipkovat na můj účet. Seděli jsme třeba s kamarády, měli už něco málo vypito, a on najednou spustil na plnou pusu blbé řeči. „Hele, ještě vám povím jednu příhodu, která se stala Martičce. Nedávno se vracela sama z procházky. Dostala hroznou žízeň a zašla tady vedle do hospody, že si dá jedno pivko. Přišla za číšníkem a řekla: ‚Jedno malý pivo!‘ On na ni chvíli zíral a pak odvětil: ‚To vidím, ale co si dáte?‘“ dovyprávěl Petr a začal se smát na celé kolo. Já byla vytočená do běla.
Večer jsem si s ním sedla a hlasitě ho upozornila, aby se příště podobných žertíků laskavě vyvaroval, že mě to uráží. „Jéé, vždyť to byla jenom sranda,“ mávl rukou a raději odešel do jiného pokoje. Začala jsem z něj ale cítit, že mu moje výška vadí. Poznala jsem to i díky tomu, že vždycky, když jsme spolu vyrazili do společnosti, kladl mi na srdce, abych si vzala boty na vysokém podpatku.
Zostudil mě před rodinou
Vrchol nastal, když jeho maminka slavila padesátiny. Přišla celá Petrova rodina. Zábava se rozjela naplno. Když se začaly předávat dárky, byli jsme už všichni dost posilněni alkoholem. Petr gratuloval mamince, pak se najednou otočil na mě a povídá mi: „Tak pojď, prcku, seš na řadě.“ A ušklíbl se. Zůstala jsem zkoprněle stát a nevěřila svým uším. Zle jsem se na něj podívala, ale nechtěla jsem na oslavě kazit dobrou náladu. Tak jsem šla s úsměvem na rtech popřát jeho mamince.
Petrovu větu, kterou mimochodem slyšeli ostatní, jsem však nerozdýchala. Když jsme se vrátili domů, začala jsem na něj řvát z plných plic. „Aby ses nezbláznila. Nerozumíš legraci,“ pronesl. Naštvala jsem se a oznámila mu, že s takovým člověkem žít nebudu. Řekla jsem mu, ať si sbalí věci a vypadne pryč. Vyjeveně na mě koukal, ani se nezmohl na odpověď. Když si zabalil a odešel, lehla jsem si na postel a celý večer probrečela.
Byla jsem strašně zklamaná. Nechtěla jsem zůstat sama, navíc v době, kdy mi pomalu táhne na třicet a toužím založit rodinu. Ale ve vztahu s Petrem jsem pokračovat nechtěla. Čas ukáže, jestli jsem učinila správné rozhodnutí, nebo ne.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
