Facebook
Instagram
Sousedy si bohužel nevybíráme. Nela by o tom mohla vyprávět. Vedle do baráčku se přistěhovala mladá rodina se třemi dětmi. Kluci jsou hluční a divocí. Nela to velmi špatně snáší, protože nemá chvíli klid. Když zjistila, co jim rodiče pořídili, málem to s ní seklo.
Bydlíme s manželem Mildou (66) v řadovém domě. Ještě donedávna jsme si žili pěkně v poklidu. Bohužel naši věrní sousedé se přestěhovali. Trnula jsem, kdo jejich dům koupí.
S novými sousedy přišel hluk
Sousedka Věrka mi řekla, že se do domku nastěhuje jejich dcera. Ta má tři malé děti a byt už je jim těsný. Pamatuji si, jak mě chlácholila: „Neboj, budete si rozumět. Dětičky jsou hodný.“
Když nám na dveře zaťukala Lenka (35), aby se představila, zdálo se, že bude všechno v pohodě. Sotva ale začala mluvit, přiběhli k ní tři kluci a začali ječet ostošest: „Mami, pojď už, máme hlad.“ Pištěli tak, že nebylo slyšet vlastního slova. Ani tak jsem stále neměla pocit, že si s manželem ještě pěkně užijeme.
Tím, že máme jednu zeď společnou, je odvedle všechno slyšet. A že nás noví sousedé nešetřili. Chvílemi se zpoza stěny ozývalo dupání, pak nějaké rány, jako by kluci házeli míčem o zeď. Začínala jsem z toho být dost nesvá. Hlavně po ránu. Jsem zvyklá spát do osmi hodin. Od chvíle, co se vedle nastěhovali noví sousedé, jsem jejich vinou byla na nohou už v pět ráno.
Jejich matka na ně nestačí
Kluci mlátili nějakým předmětem do zdi. Jeden by řekl, že to jsou děti a nemůže se na ně člověk zlobit. Ale opak byl pravdou. Lezli mi pěkně na nervy. Když vyběhli na zahradu, bylo to to samé. Řvali jak paviáni. Tipovala jsem, že nejmladšímu jsou tak čtyři roky a nejstaršímu osm. U toho třetího jsem věk nedokázala odhadnout.
Lítali po zahradě, házeli po sobě kamení a písek. Pak vytáhli nějaká auta, co troubí, a celé odpoledne si s nimi hráli tak, že mě z toho bolela hlava. Já už mám přece jenom ráda svůj klid. Už jsem musela zakročit, když nejstarší z kluků vzal do ruky větší kámen a hodil ho směrem k nám. Trefil okno, které prasklo. „Zavolej mi mamku, to musíme vyřešit,“ houkla jsem na něj.
Lenka celá rozespalá vyšla ven. „Co se děje?“ ptala se nepřítomně. „Co se děje?! Ti vaši uličníci nám rozbili okno, to se děje,“ štěkla jsem po ní. „Večer k vám pošlu manžela, nějak to vyřeší, teď mě omluvte, jdu spát,“ zamžourala a odešla. Já jsem to tak nemohla nechat. „Tak si vezměte děti dovnitř. Křičí tady a mě už to nebaví poslouchat,“ upozornila jsem ji. „Tak si zavřete okna, nashle,“ odsekla a práskla dveřmi.
Pořídili jim sadu bubnů
Pochopila jsem, že Lenka kluky nezvládá, a tak je šoupne ven, aby měla klid. Byla jsem z celé situace velmi rozladěná. Navíc místo toho, aby se mi za hluk omluvila, jsem měla pocit, že ho snad dělají naschvál. Děti řvaly venku ještě víc než před tím incidentem. Jakmile Lenka zjistila, že jsem doma, zavolala kluky dovnitř, aby dělali hluk tam. Hlavně abych to pořádně pocítila.
Když jsem vyšla z druhé strany domu, že si sednu na patník a dopiji si kávu, přijel soused. Všechno jsem mu vyprávěla. Omluvil se a řekl: „Teď už bude klid. Pořídil jsem dětem sadu bubnů a bicích. Každý má svoji, takže se nebudou prát.“ Zůstala jsem na něj zírat s otevřenými ústy. Takhle jsem si klid opravdu nepředstavovala. Jenže vůbec netuším, co s tím...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
