Petra (37): Sousedé nešetří vulgarismy, naše děti začaly mluvit jako oni

S rodinou bydlíme v paneláku. Máme s manželem dvě dcery, Adélu (6) a Marušku (4). Jsou ve věku, kdy všechno vnímají, okukují a učí se. Ještě do nedávna jsme měli doma docela klid. Pohodu nám nabourali naši sousedé, kteří se začali doma velmi ošklivě hádat a hlasitě si nadávají.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (28): Soused chodí po zahradě odhalený, chce se asi pochlubit. Manžel s tím má problém

Hluční sousedé

Už někdy v létě jsme si s manželem říkali, že sousedi Jarda s Věrou mají asi nějaké problémy. Ona byla i na potkání dost protivná a Jardu jsme často viděli, jak opouští prostor hospody.

Nejdříve se od nich linul jen křik, který se dal ještě docela snést. Čím častěji chodil Jarda na pivo, tím víc se doma hádali. Nebo alespoň tak to přišlo doma nám. Po čase svůj křik povýšili na hlasitý řev, který byl plný jen ošklivých nadávek. Věra má velmi uječený hlas, takže když ještě více dupla na pilu, měla jsem pocit, že stojí u nás v bytě. Naše holky se toho začaly docela bát, děsilo je to.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (31): Nevěru obvykle netoleruji, ale když mě manžel podvedl, nevadilo mi to

Křičí do půlnoci

Manžel už to nevydržel a šel je požádat, aby se trochu ztišili, protože jejich hádání bylo slyšet v celém paneláku. Nebylo to příjemné. Jarda byl zrovna pod parou, takže i mého manžela poslal velmi ostře do patřičných míst. Bylo to nesnesitelné, protože se to dělo každý den, jakmile se ,,křiklouni“, tak jsme jim začali říkat, sešli společně doma. Trvalo to s přestávkami klidně do půlnoci.

Nejhorší na tom bylo, že to, co naše holky slyšely odvedle, začaly také používat. Když se hádaly o stejnou hračku, jedna druhou poslala někam. Nestačila jsem se divit, že je tak slyším mluvit. Dostaly kázání o tom, že tak se zkrátka nemluví, a doufala jsem, že to byla náhoda.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (37): V našem vztahu prý dělám chyby jen já. Už mě to přestalo bavit

Dcery to odposlouchaly

Když mi v týdnu volala učitelka, že by se mnou potřebovala mluvit ohledně Adély, docela jsem se lekla. Bylo jí to nepříjemné, ale chápu, že mi to musela říct a zeptat se, co se u nás doma děje. Adéla prý ve třídě velmi vulgárně nadává spolužákům. Snažila jsem se jí vysvětlit, jaký problém řešíme a že z domova to nemá. Bohužel, nevypadala na to, že mi to věří. Museli jsme si s dcerou znovu a velmi důsledně promluvit.

Bylo to těžké, protože sotva jsme naši diskuzi ukončili, odvedle z bytu se ozvaly další nadávky. Proboha! Už jsem to nevydržela a vlítla tam sama. Nepochodila jsem, protože sousedé byli oba namol. Je to velmi složitá situace, protože volat na ně policii se nám nechce, ale naše prosby neposlouchají. Bojím se, aby k nám dřív učitelka neposlala sociální pracovnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (34): Přišla jsem na to, že je manžel na seznamce. Prý to bylo schválně, nevěřím mu ani slovo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.