Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Romana má v panelákovém bytě šest psů. Myslela si, že jsou vzorní, dokud jí soused nepůjčil kameru. To, co viděla na záznamu, ji šokovalo. Sousedé už to nevydrželi a hrozí řešením přes správce domu.
Sousedé jsou na mě zlí. A to jen proto, že moji pejsci štěkají, když nejsem doma. Je mi sedmdesát tři let a bydlím v panelákovém bytě se svou smečkou. Mám šest malých psů – čivavy, jorkšíry i křížence. Všichni jsou moji miláčci.
Mám šest psů
Když jsem byla mladší, měla jsem jen jednoho psa. Ale po odchodu do důchodu jsem si pořídila hned celou smečku, abych nebyla sama.
Myslím si, že moji psi jsou vzorní. Jsou čistotní, nikdy neznečistili chodbu ani výtah. Každý týden je koupu. Doma spí v posteli, dostávají nejlepší jídlo. Venku si s nimi hrají děti z celého paneláku. Jsou to moji miláčci a dělají mě šťastnou.
Jenže když odejdu z bytu, začíná problém.
Štěkot, který nejde přeslechnout
Jakmile zamknu dveře a odejdu, podle sousedů moji psi začnou štěkat. Vůbec jsem netušila, že dělají takový rámus. Při odchodu jim dám povel, aby šli na místečko. Všichni si způsobně sednou do svých pelíšků a je ticho. Myslela jsem, že sousedé přehánějí.
Dusno v domě ale roste. Hádky jsou na denním pořádku.
Sousedé mi vyčítají, že psi štěkají i dvě hodiny v kuse. Prý už toho mají dost. Někteří chodí na noční a potřebují se vyspat. Já jim nevěřila. Myslela jsem si, že si jen chtějí ulevit a nadávají staré bábě.
Jednoho dne už to soused nevydržel.
„Půjčím vám kameru a můžete si ty svoje uštěkané čokly nahrát,“ řekl mi přímo do očí.
Nastavil kameru na komodu a nechal mě, ať se přesvědčím sama.
Moji psi opravdu štěkají
Záznam z kamery byl neúprosný.
Asi pět minut po mém odchodu začali dva psi štěkat. Ostatní se přidali. Všichni stáli v hloučku a štěkali jak o závod. Vydrželi to skoro dvě hodiny v kuse. Dělala jsem si záznam dva týdny a pokaždé to bylo stejné.
Teprve tehdy jsem uznala, že sousedé mají pravdu.
Styděla jsem se. Vrátila jsem kameru a omluvila se. Řekla jsem, že chápu, jak je to obtěžující. Sousedé byli slušní, ale důrazní. Prý pokud nenastane změna, budou to řešit jinak.
Rozhodla jsem se jednat.
Překopala jsem denní program. Na nákupy chodím jen odpoledne, abych dopoledne byla doma. I k lékaři se objednávám na pozdější hodiny. Sousedům jsem slíbila, že budu dodržovat režim.
Sousedské vztahy na hraně
Sousedé moji snahu ocenili.
Po čase mi poděkovali. Prý je to snesitelnější. Aby situaci odlehčili, vtipkovali, že zatímco u mě štěkají psi, z jejich bytů se zase ozývá dětský křik.
Přesto napětí úplně nezmizelo.
Samozřejmě nechci dělat problémy. Snažím se dodržovat pravidla. Ale pořád mám strach, že si zase někdo bude stěžovat. Ti moji psi jsou takoví drobečci a nevěřila bych, jak mohou být hluční.
Někteří sousedé už ale nemají trpělivost.
„Vy si myslíte, že jste tu sama? My tu taky bydlíme. Máme právo na klid!“ řekla mi jedna paní.
Jiný soused dodal: „Tohle už dál nevydržíme. Pokud to nepřestane, budeme to řešit přes správce domu.“
Psi jsou pro mě vším
Cítím se nepochopená.
Celý život jsem byla sama. Psi jsou moje rodina. Nechci jim ubližovat, nechci je dávat pryč. Ale nechci ani dělat peklo sousedům.
Přesto si stojím za svým – moji psi jsou vychovaní a čistotní. To, že štěkají, když nejsem doma, nedokážu úplně ovlivnit.
Sousedé to ale vidí jinak.
„To není normální, aby někdo choval šest psů v paneláku. Každý má právo na klid. Nikdo nechce poslouchat dvě hodiny štěkot,“ říkají.
Někteří už mají jasno: „Romana tyranizuje celý dům. Všichni se musíme přizpůsobovat jejím psům.“
Uvědomuji si, že situace je vážná.
Kdybych mohla, vzala bych si psy s sebou všude. Ale to nejde. Snažím se, jak můžu. Ale někdy mám pocit, že mě sousedé prostě nemají rádi, protože jsem stará a sama.
Sousedé žádají klid
Po měsících napětí se situace v domě trochu uklidnila.
Když dodržuji režim, je to lepší. Sousedé už tolik nenadávají. Ale pořád cítím, že mi to mají za zlé.
Snažím se být ohleduplná, ale své psy bych za nic na světě nevyměnila.
Když jsme venku, děti si s nimi hrají. Všichni je mají rádi. Jen ten štěkot doma je problém. Ale co mám dělat? Jsou to živí tvorové, mají city.
Sousedé mezitím doufají, že dodržím slovo a psi ztichnou.
„Jakmile zase začnou štěkat, budeme to řešit. Máme právo na klidný domov,“ opakuje jeden z nich.
Konec sousedské války?
Můj příběh ukazuje, jak tenká je hranice mezi láskou ke zvířatům a ohleduplností k ostatním.
Nikdy jsem nechtěla být tyranem. Jen jsem chtěla mít kolem sebe radost a lásku. Ale už vím, že i láska ke zvířatům může být pro ostatní utrpením.
Sousedé se zatím snaží být trpěliví.
„Každý má své problémy. Ale žít vedle Romany je někdy opravdu za trest,“ říkají.
Jestli se situace uklidní nadobro, ukáže až čas.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
