Oxana (52): Matkou jsem se stala až na prahu padesátky, ale stálo to za to

Měla jsem jeden velký sen, chtěla jsem mít dítě. Když jsem se ve čtyřiceti rozvedla, protože manžel byl neplodný, byl to ten největší životní risk, který jsem podstoupila. Roky to vypadalo, že se můj sen rozplyne a nikdy nebudu maminkou. Nakonec mi osud přihrál skvělého muže, se kterým dnes vychováváme zdravého syna.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (60): Životní štěstí mě potkalo za pět minut dvanáct, vděčím za to inzerátu na seznamce

Chtěla jsem dítě, ale manžel byl neplodný

S prvním manželem jsme se brali, když mi bylo dvacet dva let. Daniel byl hodný a pracovitý muž. Byl mou první velkou láskou. Když jsem si ho brala, myslela jsem si, že je to napořád. V životě by mě nenapadlo, co nás rozdělí. Rozhodli jsme se založit rodinu, ale nebylo nám přáno. Dlouhé roky se mi nedařilo otěhotnět.

Všechna vyšetření ukázala, že já jsem zdravá. Problém byl u manžela. Byl neplodný. Měl sám co dělat, aby takto smutnou zprávu zpracoval. Dalo by se vlastně říct, že to neustál. Začal pít a vymetat bary. Nějaký čas jsem to tolerovala, ale když už překročil hranici snesitelnosti, musela jsem jednat. Bylo jasné, že se musí něco stát, nebo to špatně skončí.

Já jsem po dítěti toužila víc než dost a Daniela zabíjelo, že mi ho nemůže dopřát. Navrhla jsem adopci, kterou bohužel odmítl. Tenkrát mi řekl, ať radši jdu a najdu si pořádného chlapa, co má živé spermie. A tak jsem šla. Touha po dítěti byla silnější než láska k manželovi. Bohužel... Bylo to jedno z nejtěžších a nejriskantnějších rozhodnutí, které jsem musela v životě udělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Justýna (34): I když vím, že ve vztahu nejsem šťastná, nedokážu opustit ten luxus

Sen se mi vyplnil s příchodem padesátky

Začínat ve čtyřiceti od nuly nebylo nic lehkého. Odstěhovala jsem se do jiného města a doufala, že potkám nějakého muže. Mé čekání trvalo téměř osm let. Takto dlouhou dobu jsem zoufale sháněla otce svého dítěte. Žádný muž, se kterým jsem si začala, za to však nestál. Propadala jsem zoufalství. A to hned ze dvou důvodů.

Ten první byl, že nikdy nebudu mít dítě. Ten druhý byl, že umřu sama. Když mi bylo čerstvých čtyřicet devět let, potkala jsem Miloše (53). Rozvedený poustevník potřeboval tolik lásky, kolik jsem mu mohla dát. Podle všeho mi ho seslal sám Bůh. Po roce randění a společného trávení volného času jsem s ním otěhotněla.

Něco jiného je držet pozitivní těhotenský test ve třiceti a něco jiného v padesáti letech. Díky Milošově podpoře jsem zariskovala a dítě si nechala. Musela jsem snášet pohledy lidí kolem, že mám ve svém věku buben. Stálo to za to! Můj sen se splnil. Máme spolu krásného a zdravého syna Martínka.

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (32): Během let se z našeho vztahu vytratila láska. Už i dcera se ptá, co se děje

Mám vše, co jsem v životě chtěla

Zcela otevřeně říkám, že to je někdy těžké. Už nejsem v takové kondici a občas mi dojdou síly. To ale nastoupí Miloš a vystřídá mě. Když mám pocit, že už nemůžu, ohlédnu se do minulosti a dojde mi, že nemám nad čím fňukat. Mám přesně to, co jsem vždycky chtěla. Nic mi nechybí. Já i moje rodina jsme zdraví, máme se rádi a víc ke štěstí nepotřebuji.

Doufám, že to pochopí i moje okolí, které si čas od času rýpne, jestli bych neměla být spíš babičkou než maminkou. Ale víte co? Já se tomu směji. Každý jsme strůjcem svého štěstí. A já bych neměnila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (34): Myslela jsem si, že jako matka nemám na nic nárok. Naštěstí manžel včas zakročil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.