Facebook
Instagram
Radka vychovávala dceru sama. Nic jim nechybělo. Jenže když Josefína povyrostla, začala pátrat po tom, proč nemá tatínka. Jednoho dne prohlásila, že si tatínka najde sama. A její plán vyšel. Díky své dětské bezprostřednosti našla sobě otce a Radce milujícího partnera.
Když jsem ve dvaceti zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem, že si chci dítě nechat. Sice jsem ho zplodila s někým, koho jsem sotva znala, ale i tak jsem tomu malému chtěla dát šanci na život. Dlouho jsme byly s dcerou Josefínou samy. Byla jsem přesvědčená, že doma muže nepotřebujeme. Dcera ale byla jiného názoru. Sama se postarala o nalezení nového tatínka.
Dcera vyrůstala bez otce
Máma tehdy nade mnou zlomila hůl a řekla, že jsem si zničila život. Nechala mě v tom pěkně vymáchat. Pomáhala mi jen babička, která pro moje rozhodnutí měla pochopení. Občas Josefínu pohlídala nebo mi strčila nějakou korunu. Nejtěžší to bylo v době, kdy jsem nemohla chodit do práce.
Jakmile šla Josefína do školky, věděla jsem, že bude lépe. Co se týkalo peněz, tak jsem měla pravdu. Už jsem se nemusela bát utratit nějakou korunu navíc. Přišly ale jiné problémy. Josefka se začala pídit po tom, kde má tatínka. Když se dětičky ve školce chlubily, co dělají se svými tatínky, ona k tomu neměla co říct.
Já bych jí i řekla, kde je její otec, ale sama jsem to nevěděla. Vlastně to nevím dodnes. Trápilo mě, že tím tak strádá, ale řešení jsem neznala. Věděla jsem, že já doma chlapa nechci. Nic nám nechybělo. Bylo s nám spolu dobře. Nebyl důvod, abych ve svém životě dělala pro někoho místo. Netušila jsem, že Josefka mi tajně shání tatínka.
Dcera se rozhodla, že si tatínka najde sama
Jednou mi učitelka ve školce řekla, že Josefka čeká u dveří a každého muže se ptá, zdali nechce být jejím tatínkem. To už jsem se zastyděla. Musela jsem s ní šetrně promluvit a poprosit ji, aby to nedělala. „Já ale chci tatínka! Najdu si ho sama," reagovala vážně. Bylo těžké proti tomu bojovat. Zhruba o rok později její plán skutečně vyšel.
Šly jsme v sobotu ráno do pekárny pro čerstvé rohlíky. Josefka si jich chtěla pár vzít a běžela k pultu. Stál u něj muž, který si právě vzal poslední dva rohlíky. „Dobrý den, myslíte, že byste nám ty rohlíky mohl dát? My nemáme snídani," požádala ho dcera.
Já jsem zrudla jako rajče a za dceru se omluvila. On se tomu smál. „Klidně si ty rohlíky vezmi, princezno," dal je Josefíně. „A dáš si i koláček?" vzal ji k pultu. Cítila jsem se z celé té situace trapně. Ale jak tam ti dva stáli, najednou jsem si uvědomila, jak moc bych si pro dceru přála otce.
Dceřin plán vyšel na jedničku
Muž se mi představil jako Vladimír. Záhy nás pozval na společnou snídani k němu domů. A ze snídaně se stal společný oběd. „Mami, toho chci za tatínka," básnila večer Josefína. „Je skvělý. Že ho k nám vezmeš, viď?" dožadovala se odpovědi.
V jedné věci měla pravdu. I mě se Vladimír zalíbil. A to tak moc, že dnes žijeme spolu. O dva roky později se nám narodil syn Aleš. Když někde příhodu o našem seznámení vyprávíme, Josefina se pyšní, že to ona si našla svého tatínka. Někdy je ta dětská bezprostřednost vážně skvělá! Už zase vím, co je to být rodina. A hlavně se mám o koho opřít. Pohled na šťastnou dceru dělá šťastnou i mě!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
