Facebook
Instagram
Paní Laura nám povyprávěla svůj zážitek, který není zcela všední. Po smrti své matky se jí začal pravidelně zdát stále stejný sen. Nakonec jí to nedalo a rozhodla se přijít věci na kloub. Určitě ani ona sama netušila, co zjistí. Kam ji sen zavedl?
Člověk bývá často skeptický k věcem, které nelze vysvětlit. Mně se podařilo rozluštit, proč se mi stále dokola opakuje stejný sen. Někdy je dobré udělat i něco, co nám nejdříve nedává smysl.
Zemřela mi maminka
I zcela obyčejná věc, jako je sen, dokáže člověka pěkně potrápit. V době, kdy mi zemřela maminka, se mi začal do mysli každou noc vkrádat stejný sen. Vzhledem k tomu, že jsem procházela velikým smutkem, jsem to brala jako součást mého stavu. Jen jsem nechápala, proč se mi ve snu zjevuje nějaký dům, který ani neznám.
Zprvu se mi stejný sen zdál jednou týdně. Šlo o to, že jsem přijela do nějakého domu, možná domova důchodců, kde jsem zmateně pobíhala a hledala svého tatínka. Paní na recepci tvrdila, že je na pokoji šedesát devět, ale v tom snu jsem daný pokoj nemohla najít.
Sen skončil vždy tím, že jsem to vzdala a odjela domů. V reálném životě otce ani nemám, matka říkala, že nás opustil, když mi byl sotva rok. Nikdy jsem po něm nepátrala, protože matka tvrdila, že odjel za hranice.
Ničil mě stále stejný sen
Jenže sen se mi začínal zdát skoro každou noc. Někdy jsem se i probudila, abych sen ukončila. Když jsem ale znovu usnula, v ději jsem začala tam, kde jsem byla, než jsem se probudila. Byla jsem z toho zoufalá. Každý večer jsem se snažila svoje vědomí přesvědčit k jinému snu.
Bylo to marné. Sen byl dokonalou kopií reality. Když se mi sen zdál naposledy, ve snu jsem si všimla názvu onoho domova. Přišla jsem si jako blázen, když jsem si to ráno pamatovala a rovnou sedla k počítači a hledala, zdali domov vůbec existuje.
Byla jsem velmi překvapená, když se ukázalo, že domov je ve městě, kde jsme dřív s matkou bydlely. Bylo to zhruba dvě hodiny jízdy autem od mého bydliště. Potřebovala jsem to vyřešit, tak jsem se tam o víkendu rozjela. Přesně jsem nevěděla, co udělám. Když jsem k domovu přijela, byl stejný jako v mém snu.
Sen mě měl dovést k otci
Vešla jsem dovnitř velmi nervózní. Co si paní na recepci pomyslí? Že jsem nějaký cvok, když tu hledám někoho ze svého snu. Byla rychlejší než já a zeptala se: „Dobrý den, za kým pak jdete, mladá paní?“ „Víte, já vlastně ani nevím. Možná tu žije můj táta, ale já ani vlastně nevím, jak se jmenuje.“
„Máte zde pokoj číslo šedesát devět?“ zeptala jsem se nesměle. „Ano, máme, tam bydlí pan Hovorka.“ Šla jsem do kolen, protože jsem si vzpomněla, že to je jeho příjemní. „Můžu za ním?“ zeptala jsem se. „Můžete, jen mi řekněte, kdo jste, abych si to sem napsala, musíme to hlídat.“
„Jsem jeho dcera,“ odpověděla jsem, poděkovala a šla hledat pokoj. Paní si mnou nebyla moc jistá, tak šla raději se mnou. Bylo to neuvěřitelné, byl to skutečně můj táta. Povyprávěl mi, jak to celé s matkou doopravdy bylo. Lhala mi, ale to už je teď jedno. Opakující se sen mě dovedl k tátovi.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
