Regina (44): Kolegyně se tvářila jako kamarádka. Ve skutečnosti na mě ale šila boudu

Regina (44): Kolegyně se tvářila jako kamarádka. Ve skutečnosti na mě ale šila boudu
Zdroj: Freepik

Pracovní vztahy jsou nedílnou součástí života. V zaměstnání často trávíme víc času než doma, a proto je naším cílem vycházet s kolegy co nejlépe. Regina to měla také tak. Tedy až donedávna, kdy přišla na to, že ji kolegyně možná vodí za nos.

Natálie Volfová
Natálie Volfová 25. 08. 2021 10:00

V nové práci jsem teprve krátce - necelý rok. Musela jsem změnit zaměstnání, protože můj bývalý šéf byl opravdu hrozný a naše pracovní vztahy s ostatními kolegy na bodu mrazu. Proto jsem byla moc ráda, když jsem našla novou práci a se svojí kolegyní jsme si hned padly do noty.

Pomáhala mi v začátcích

Hana (39) mi přišla sympatická a vypadalo to, že si budeme rozumět. Dokázaly jsme spolu vést konverzaci i mimo práci a brzy jsme zjistily, že jsme na stejné vlně. Dokázaly jsme se bavit o nakupování, ale i o vážnějších osobních záležitostech.

V začátcích pro mě bylo hodně důležité, že mi Hana pomáhala. Zaučovala mě a celkově si mě vzala na starost. Brzo náš pracovní vztah přerostl v kamarádství. Těšila jsem se na ni a těšila jsem se na naše rozhovory. I díky ní jsem do pracovního prostředí lépe zapadla.

Stále ode mě něco žádá

Velká změna nastala před necelými dvěma měsíci. Kamarádství se z našeho vztahu najednou vytratilo. Začalo to nenápadně. Jelikož obě pracujeme na stejné pozici a o práci se dělíme, začala mi Hana čím dál víc práce přenechávat. Měla k tomu různé výmluvy.

„Regino, nevadilo by ti, kdybych dnes odešla dřív? Musím jít pomoct svojí mamce. Už je v důchodovém věku a některé věci nezvládá sama. Ten projekt doděláš, že?“ požádala mě jednou. A protože jsme byly kamarádky, vyhověla jsem jí.

Bohužel jí nedokážu říct ne

Počet proseb se ale zvyšoval. Nakonec to dopadlo tak, že si toho všiml i manžel. „Netrávíš teď v práci nějak moc času? Chodíš domů pořád později,“ poznamenal. A mně došlo, že má pravdu. Počet hodin strávených v práci se zvyšoval a mně bylo hned jasné, kde je zakopaný pes. Důvodem je Hana a to, že většinu své práce přenechává mně. Rozhodla jsem se s tím něco udělat. Až za mnou příště přijde, odmítnu ji.

Nespletla jsem se, netrvalo dlouho a přišla za mnou s další žádostí. „Mohla bys za mě dnes zaskočit? Potřebuju něco zařídit. Jestli mě máš ráda, uděláš to pro mě,“ řekla mi. A mně zmrzl úsměv na rtech, vzala mi vítr z plachet. Co jsem jí na to měla říct jiného než ano? Chci si s ní udržet přátelský vztah, i když tohle už na mě začíná být moc.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

Vzpomínky televizní hlasatelky Marie Tomsové na listopad 1989: V obýváku jsem schovala 60 lidí, den nato jsem porodila

Související články

Další články