Facebook
Instagram
Renata udržovala velmi pevné přátelství se starým sousedem Rudolfem. Měli k sobě opravdu blízko. A to tak moc, že když měla sen, že Rudolf umírá, byla to pravda. Podle toho snu neměla problém ho najít. Tragédii ale nedokázala zabránit. Později se z dopisu od Rudolfa dozvěděla, že on o svém osudu dávno věděl.
Nemám mnoho přátel. Jsem uzavřený člověk. Mým jediným přítelem byl vdovec Rudolf, který bohužel už zemřel. Této tragédii předcházel sen, v němž jsem viděla všechno, co se posléze stalo. Děsí mě ale jiná věc. Rudolf to věděl dřív, než zemřel.
Mým nejlepším přítelem byl starý soused
Jsem typický introvert, který raději sedí někde v koutě. Jediný, kdo se mi dostal pod kůži, byl právě stařičký Ruda. Bydlel kousek od našeho domu. Znal mě už jako malou holku. Naši si dlouho nepřáli, abych se s ním jakkoliv bavila. I když jsem měla nakázáno, abych se mu vyhýbala, stejně jsme na sebe někde narazili.
Kolikrát jsme nemuseli ani mluvit. A přesto jsme si rozuměli. Byl mi velmi podobný. Ke všemu byl také sám a opuštěný. Když jsem byla starší, rodiče už našemu přátelství nedokázali zabránit. Já jsem k Rudovi kolikrát i tajně utíkala. Naši se báli, co spolu děláme. Přitom my si jen četli knížky, nebo tiše seděli na verandě.
Nakonec ho rodiče vzali na milost. Jako kdyby pochopili, že jsme skutečně přátelé. Spojovala nás vnitřní energie, byli jsme na stejné vlně. Rudolfovi zemřela žena, když byli ještě mladí. On už nikdy nehledal novou lásku. Nadále si v srdci pěstoval lásku ke své zesnulé ženě.
Sen o smrti se vyplnil
Před několika měsíci jsem měla ošklivý sen. Byl v něm Rudolf, jak stojí na kopci, kam jsme spolu často chodívali. Držel se za srdce a nemohl dýchat. Poté se skácel k zemi. Snažil se popadnout dech tak silně, až se mu prsty zaryly do hlíny. Ve snu jsem k němu běžela a snažila se mu poskytnout první pomoc.
Bohužel už bylo pozdě. Moje podvědomí mě donutilo se vzbudit. Sen mi přišel tak živý, až jsem si řekla, že se na to místo zajdu raději podívat. Hodila jsem přes sebe kabát a temnou nocí utíkala na kopec. K mému údivu jsem tam Rudolfa skutečně našla. Klečel, ruce měl zabořené v zemi, a snažil se popadnout dech.
Ač jsem se snažila sebevíc, zemřel mi v náručí… Podle lékařů šlo o selhání srdce. Bylo mi z toho úzko. Daly se do mě výčitky svědomí. Jedna otázka střídala druhou. Mohla jsem něco udělat? Mohla jsem tam být o pár vteřin dřív a Rudolfa zachránit? Později se u něj doma našel dopis. Byl určený mě.
Věděl, že zemře
Rudolf v něm popsal celou tu situaci. Zmínil i můj sen. V dopise se mi snažil vysvětlit, že jsem nemohla nic udělat. Pojmenoval to jako svůj osud. Přiznal se, že si přál umřít po mém boku. A to se mu vlastně splnilo. Absolutně nechápu, jak ten dopis mohl psát a vědět, co se stane.
Jedině, že by měl sám nějakou vidinu. Rudolf byl mým nejlepším přítelem, a tak to navždy zůstane. Není dne, abych se nešla na ten kopec podívat. Vždy, když tam stojím, přeji si, aby se objevil ve svém tmavém kabátě a řekl: „Ahoj Renato, rád tě vidím..."
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
