Sabina (25): Když mi umřel nejlepší přítel, řetízek od něj jsem ze vzteku zahodila. Ráno byl pod polštářem

Sabina (25): Když mi umřel nejlepší přítel, řetízek od něj jsem ze vzteku zahodila. Ráno byl pod polštářem
Zdroj: Unsplash

Když Sabina zjistila, že její nejlepší kamarád Viktor před ní zatajil leukémii, které pak podlehl, cítila se zrazená jako nikdy předtím. A také rozzlobená. Zahodila řetízek od Viktora do řeky. Jenže ráno jej našla pod svým polštářem.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 24. srpna 2022

Od svých čtyř let jsem měla nejlepšího přítele Viktora. V mém životě hrál zásadní roli. Byl jako můj mladší bratříček, kterého jsem nikdy neměla. Nikdy mezi námi nebylo nic víc než jen čisté přátelství. Před lety mi daroval zlatý přívěšek na řetízku. Když zemřel, vzteky jsem ho hodila do řeky. Jaký šok jsem zažila, když jsem řetízek znovu nalezla pod svým polštářem…

Míša (30): Vždycky jsem věřila na znamení. Když ze stěny spadl obraz, věděla jsem, že se něco stane
Mohlo by Vás zajímat:

Míša (30): Vždycky jsem věřila na znamení. Když ze stěny spadl obraz, věděla jsem, že se něco stane

Nejlepší přítel mi daroval řetízek

S Viktorem jsme vlastně vyrůstali. Bydleli jsme od sebe jen přes ulici a naše rodiny se znaly velmi dobře. I mezi rodiči fungovalo krásné přátelství. Zažili jsme toho spolu víc než dost. Pořád jsme někam tajně utíkali. Ať už do seníku, kam jsme nesměli, nebo dolů k řece. Tam jsme si vyprávěli různé příběhy.

Nedali jsme bez sebe ránu. Fungovala mezi námi taková zvláštní chemie. Nešlo o typickou lásku mezi mužem a ženou. Spíše o důvěrné přátelství. Někdo by to možná nazval silným vnitřním poutem. Nic se nezměnilo, ani když jsme nastoupili na školu. Viktor byl takovým mým ochráncem. Jakmile si na mě někdo dovoloval, hned mi kryl záda.

Když mi bylo sedmnáct, dostala jsem od Viktora řetízek. „Měl by tě chránit, až tady jednoho dne nebudu,“ řekl a navlékl mi ho na krk. „Až tady jednou nebudeš? Snad umřeme spolu,“ zlehčovala jsem jeho slova. Řetízek jsem na krku nosila několik let. Prakticky vzato jsem ho nesundala.

Zoe (26): Obraz z vetešnictví mě děsil každou noc, musela jsem ho vrátit
Mohlo by Vás zajímat:

Zoe (26): Obraz z vetešnictví mě děsil každou noc, musela jsem ho vrátit

Po přítelově smrti jsem řetízek hodila do řeky

Když mi jednoho dne Viktor oznamoval, že se stěhuje do vzdáleného města, obrečela jsem to. Bylo jasné, že se neuvidíme každý den. Nechtěla jsem si připustit, že se naše cesty rozdělují. „Máš řetízek, nezapomeň,“ řekl a třikrát mi do něj zaťukal. Když se odstěhoval, těžko jsem si zvykala. Ale přála jsem mu štěstí, které si tolik zasloužil.

Jenže pak se ukázalo, že to celé bylo jinak. Viktor trpěl leukémií, o které mi neřekl. Byl hodně nemocný a já to nepoznala. Nestihli jsme si nic říct, protože záhy zemřel. Když mi to jeho matka oznamovala, nevěřila jsem tomu. Proč mi nic neřekl? Jak to, že jen tak odešel a ani se nerozloučil?

Bylo ve mně tolik vzteku a zloby, že jsem se rozhodla zbavit řetízku. Běžela jsem dolů k řece, strhla jsem si ho z krku a hodila do vody. „Řekl jsi, že mě budeš chránit!“ řvala jsem plná smutku. „A teď jsi pryč. Žádný tvůj řetízek nepotřebuji…“ došla mi slova a propukla jsem v pláč. U řeky jsem seděla snad do noci, než jsem se vyplakala.

Otýlie (21): Často se mi zdálo o babiččině smrti. Pak se ukázalo, že to nebyl jenom sen
Mohlo by Vás zajímat:

Otýlie (21): Často se mi zdálo o babiččině smrti. Pak se ukázalo, že to nebyl jenom sen

Řetízek jsem našla pod polštářem

Domů jsem se vrátila zcela vyčerpaná a životem zrazená. Ulehla jsem do postele a usnula. Když jsem ráno vstala, našla jsem ve své posteli poklad. Během ustýlání jsem pod polštářem nalezla řetízek od Viktora. Jak je to možné? Vzala jsem ho do ruky a nevěřila svým očím. Byl dokonce ještě mokrý a studený.

Sevřela jsem ho v dlani a vzpomínala na Viktora a jeho slova. Zastyděla jsem se, že jsem se ho chtěla zbavit. Viktor si přeje, abych ho měla. A tak ho budu mít. Mrzí mě, jak nešťastně naše přátelství skončilo, ale takový je život. Díky tomu, že mi řetízek vrátil, vím, že jeho energie je někde kolem mě.

Další příběhy ze života →

Miriam (43): Po smrti otce jsme se sestrou měly stejný sen. Prosí nás, abychom se modlily za jeho duši
Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (43): Po smrti otce jsme se sestrou měly stejný sen. Prosí nás, abychom se modlily za jeho duši

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Škola líčení: Vizážistka Diana Vitikačová radí, jak na rychlý denní make-up do školy či do práce

Další články