Facebook
Instagram
Všichni víme, jak je dnes doba těžká. Vše je drahé a ne vždycky si můžeme koupit to, co chceme. Své o tom ví i Saša. Mají s Martinem dvě děti, a navíc splácejí hypotéku. Jen tak tak každý měsíc vyjdou. Martin kvůli tomu začal vést řeči, které Sašu velmi znepokojují.
Když mi mamka jako malé holce říkala, abych po sobě zhasínala nebo zbytečně nesvítila, moudrá jsem z toho nebyla. Naši mně a bráchovi pořád stáli za zády a napomínali nás, abychom neplýtvali. Táta často tvrdil: ,,Až budeš mít svoji rodinu a poznáš, jak těžké je ji uživit, možná si na nás vzpomeneš.“ Ta doba právě nastala.
Nikdy jsme neměli o peníze nouzi
Když jsme se s Martinem (36) seznámili, netušila jsem, co budeme za pár let řešit. Vezmu to od začátku. Dali jsme se dohromady v práci, kde jsme každý brali kolem 20 000 korun. Z toho jsem si platila nájem a zbytek měla jen pro sebe.
Mohla jsem si kupovat věci, aniž bych nad tím nějak víc přemýšlela. Martin to měl podobně. Neměli jsme žádné finanční závazky. První dva roky jsme docela i cestovali, protože to šlo. Když bylo jasné, že náš vztah má budoucnost, nastěhovala jsem se k Martinovi. Bylo i praktičtější platit jeden nájem dohromady. Najednou jsme měli oba více peněz.
Po několika dalších letech jsme se vzali. Rodiče z obou stran nám svatbu zaplatili a jako svatební dar nám věnovali poměrně dost peněz. My je využili na barák. Díky tomu jsme složili povinnou částku pro získání hypotéky. To už jsem čekala Adélku. Stále jsme ale svoji finanční situaci zvládali. Na mateřskou jsem šla pět týdnů před porodem.
Po příchodu dětí počítáme každou korunu
První měsíce po narození dcery jsme nestrádali. Rodina nám mnoho věcí nakoupila. Zásoby plen, dětskou výbavu, kočárek. My jsme na našich peněženkách nepocítili téměř nic. Já byla doma, Martin chodil do práce. Mateřská nebyla úplně k zahození, dalo se z ní žít. Jakmile šla dcera do školky, kvapem jsem se vrátila do práce.
Byla jsem v ní rok a půl, než jsem znovu otěhotněla. Martin během toho povýšil. Plat se mu zvedl o krásných deset tisíc. Po porodu druhé dcery Sofie už jsme ale sem tam nevystačili. Rodina už nebyla tak štědrá. Některé věci se daly díky bohu použít i pro druhé dítě. I tak ale přišly měsíce, kdy jsme s penězi bojovali.
Splátka na hypotéku činí téměř 25 tisíc. Děti rostou, takže každou chvíli kupujeme nové oblečení nebo boty. Starší Adélka si vynutila tanečky, takže financujeme i drahý kroužek. Já oběma dětem sjednala stavební spoření. Museli jsme pořídit druhé auto, abych byla mobilní. Sice je to stará herka, ale povinné ručení se neptá.
Manžel si naši situaci dává za vinu
Vždycky jsme to ale nějak zvládali. Na Vánoce jsme si sem tam půjčili od tchyně, která po rozvodu sedí na penězích. Sotva jsme dluh splatili, půjčovali jsme si znovu. Teď šla Adélka do školy. To nás docela vysálo. Mladší Sofie už chodí do školky, s čímž také souvisejí určité platby. Já se sice vrátila do práce, ale do jiné firmy. Beru o sedm tisíc míň.
Martin je na prášky, protože nám nezbývá nic navíc. Nejsme schopni ušetřit ani na pitomou myčku. Jeho matce dlužíme skoro třicet tisíc korun. Já se pokoušela najít lépe placenou práci, ale bez úspěchu. Do toho mě začíná děsit Martin. Stále opakuje, že už takhle žít nechce a je na čase to ukončit. Klade si za vinu, že nás nemůže vzít ani k moři. Nevím, jak naši situaci řešit. Bojím se, co bude dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
