Facebook
Instagram
Sáva prožila většinu života ve stínu své úspěšnější sestry. Ta jednoho dne šlápla vedle a Sáva využila příležitosti. Pomocí lží stáhla tátovu pozornost na sebe. Tolik stála o jeho obdiv, že začala nesmyslně lhát. Vymýšlí si o svém životě jenom proto, aby na ni mohl být otec hrdý.
Kdybych byla alespoň trochu jako moje sestra Linda (28), nemusela bych lhát otci o tom, kým ve skutečnosti jsem. Tolik toužím po jeho obdivu a hrdosti, že si musím o svém životě v jednom kuse vymýšlet. Bojím se dne, kdy to odhalí.
Táta měl vždycky raději sestru
Už když jsme byly malé, cítila jsem, že mezi námi rodiče dělají rozdíly. Mamka se alespoň snažila, aby to nebylo poznat. Táta však neskrýval, kterou z nás má raději. Linda je hudebně nadaná jako on. Chodila na hodiny klavíru a táta se z ní mohl zbláznit. Mě zajímal fotbal. To bylo pro tátu něco nepochopitelného.
„Proč pořád kopeš do toho balonu? Jdi raději dělat něco užitečného," shazoval mě častokrát. Já se pak dívala z okna ven na to, jak si táta hraje s Lindou. „On to tak nemyslí. Jen by chtěl, abys také v něčem vynikala," utěšovala mě trochu neobratně máma. „Nikdy nebudu jako ona," pronesla jsem smutně a cítila, jak to bolí. Roky plynuly a já pořád žila ve stínu své sestry.
Z každé strany jsem slyšela, jak je Linda báječná, šikovná, jedinečná... Linda! I když za to nemohla, vlastně jsem ji podvědomě nesnášela. Svým přístupem postavil táta mezi námi zeď, která nás rozdělila. Linda se dostala na konzervatoř. Byla hrdinkou naší rodiny. Já, nepovedená Sáva, jsem byla jen obyčejnou kancelářskou krysou.
Petra (28): Táta sponzoruje život mého staršího bratra. Já jsem pro něj vzduch
Začala jsem si vymýšlet o svém životě
Roky jsem žila ve stínu své sestry. A pak se stalo něco, co pro mě bylo příležitostí trochu to zvrátit. Linda šlápla vedle a začala si s vlivným ženatým mužem. Rodinu stíhala jedna pomluva za druhou a táta byl ze sestry zklamaný. Její kariéra vzala za své. Byla to moje šance. Když se mě na jedné sešlosti zeptal, jak se mi daří, vymyslela jsem si, že skvěle.
„V práci mě povýšili. Jsem pravá ruka ředitele," chvástala jsem se. „A nepovídej!" zajásal táta. Tím odstartovala moje pohádka. Začala jsem si vymýšlet neskutečné věci. Například to, jak s ředitelem cestuji po světě a dělám mu tlumočnici. „Ani jsem nevěděl, že umíš jazyky," řekl táta hrdě. Můj vnitřní plamínek se zase rozhořel.
Čím víc mě táta obdivuje, tím víc si vymýšlím o tom, kdo ve skutečnosti jsem. Lžu mu, jaké je moje skutečné postavení ve firmě. Lžu i v tom, kolik beru peněz. Vymýšlím si příhody z bujarých večírků, kde potkávám vlivné lidi. Ten pocit otcova obdivu je tak naplňující, že s lhaním nedokážu přestat. Teď jsem hvězda já!
Táta mě konečně obdivuje
Na samém začátku jsem nedomyslela konec. Táta si začal vynucovat, že mě přijde do práce navštívit. Dokonce by se chtěl soukromě připojit k jedné z mých cest do světa. Zatím se dokážu vykrucovat, ale co dál? Pokud táta zjistí, pravdu, bude po všem. Navždy ztratím jeho obdiv. Nesmí se dozvědět, že jsem jen rohožka pro papaláše, kterým vařím kávu.
Na žádné cestě jsem samozřejmě nebyla. Šéf mě nejdál poslal do Opavy. Jsem v tom zamotaná až po uši a nejde přestat. Nejraději bych ze sebe tu tíhu lží shodila a tátovi řekla pravdu. Je to vlastně jeho vina, že o sobě lžu. Kdyby mě měl rád takovou, jaká jsem, nikdy v životě by se to nemuselo stát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
