Simona (35): Nechtěla jsem psa, manžel nám ho přesto pořídil. Už teď je jasné, jaká to byla chyba

Simona (35): Nechtěla jsem psa, manžel nám ho přesto pořídil. Už teď je jasné, jaká to byla chyba
Zdroj: Freepik

Dodnes si Simona vyčítá, že dovolila, aby si manžel pořídil psa. Děti ho mají na hraní, Jindra s ním chodí jednou denně ven a zbytek péče zůstává na Simoně. A to psa ani nechtěla.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 17. 02. 2022 10:00

Když jsme se s Jindrou (39) seznámili, měl psího parťáka. Roník byl starší hafan, který nevyžadoval extra péči. Docela jsem si ho oblíbila. Když po pár letech zemřel, Jindra to brečel. Teď přišel s návrhem, abychom si pořídili dalšího psa. A já nána souhlasila.

Manžel si prosadil psa

,,Měli bychom si vzít nějakou raněnou duši, které poskytneme zázemí,“ začal Jindra vymýšlet. ,,A nestačí ti naše děti? Je nutný ještě pes?“ projevila jsem "nadšení". ,,Neboj, o všechno se postarám. Jsem na to zvyklý,“ chlácholil mě. Jakmile zmínil před dětmi, že budeme mít psa, nešlo to vzít zpět.

Eliška (6) už mu vymýšlela jméno. Její bráška Filip (5) zase chystal, kde bude to psisko spát. Mně ukázaly fotky hnědého štěňátka neznámé rasy. ,,Tak my pro něj jedeme,“ jásali všichni nadšeně. Já raději zůstala doma. Když s ním odpoledne dorazili, vyměkla jsem. Marley byl vážně roztomilý.

Malá hnědá koule s bílou náprsenkou. Znepokojila mě ale jedna věc. ,,Všiml sis, jak velké má tlapy? To bude nějaký medvěd,“ uhodila jsem na Jindru. ,,Údajně je to kříženec labradora s něčím,“ pokrčil rameny. Marley první noc počůral a pokakal celý pokoj. Ve dvě ráno jsem tu parádu znechuceně uklízela. ,,To nám to začíná,“ bědovala jsem.

Pes šíleně vyrostl a všeho se bojí

Jindra si následujících několik nocí vzal službu a každé tři hodiny ho venčil. Pomohlo to a pes se rychle naučil hygieně. To byl bod pro manžela. Já jen zírala na to, jak ten pes rychle roste. V půl roce měl 25 kilo. Když běžel ze schodů, dům se otřásal v základech. Já se k němu zoufale snažila najít cestu. Jediné, co se mu nedá upřít, je fakt, že miluje naše děti.

Trápí mě ovšem skutečnost, že pochází ze špatných podmínek. Projevil se u něj strach z cizích předmětů a lidí. Když s ním jdu ven a vedle nás se pohne větev, už se krčí k zemi nebo zdrhá. Kolikrát se mi stalo, že jsem ho dolovala z nějaké díry, kde se schovával. Doma se nemůžeme prudce hýbat. Pak se náš malý velký pes bojí.

V roce se u něj projevila šeroslepost. Takže když se s ním jde večer ven, je přilepený na noze a bojí se. Já jsem z toho na nervy, protože Marley se vinou svého strachu stává neovladatelným. Dnes mu jsou tři roky a má skoro 40 kilo. Když se zabejčí, lehne si na zem a nehne s ním ani stádo volů.

Já ho nechtěla, přesto se o něj jako jediná starám

Prosila jsem Jindru, aby s ním začal chodit na cvičák nebo k psímu psychologovi. Jindra nemá pocit, že by to bylo potřeba. Možná to bude tím, že s ním chodí ven jen jednou denně, a to ráno, než jde do práce. Zbytek péče je na mně. Jak procházky, veterina, tak i socializace s ostatními psy. Jindra si ho pořídil jen proto, aby měl psa.

Děti ho milují, ale starám se já. Což mě štve, protože já byla jediná, kdo ho nechtěl. Navíc Marley si ze mě udělal paničku, takže když se cítí ohrožen, běží automaticky za mnou. Až si příště budeme kupovat psa, dovolím tak maximálně plyšového. Tohle bylo šlápnutí vedle. Nicméně myslím, že si Marley malé místečko v mém srdci přeci jen našel.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články