Facebook
Instagram
Jarka se nyní ocitla téměř na bitevním poli. Dcera Nina totiž prochází jedním ze stádií puberty. Podle ní nemá Jarka ponětí, co potřebuje, ničemu nerozumí a nedopřeje jí klid. Jarka se snaží přijít na to, co dělá špatně, ale dcera jí v tom moc nepomáhá. Jak to Jarka zvládá?
Jak rychle utekl čas, kdy byla dcera batole, které mě milovalo a nedalo beze mě ránu. Dnes bojuji za každý okamžik s dcerou, která se mně doslova straní.
Dítě v pubertě
S manželem Filipem máme jen jedno dítě – dceru Ninu (14), která se momentálně potýká s pubertou. Zjevně to nepřišlo ze dne na den, ale postupně. Jen jsem nebyla dostatečně vnímavá, aby mi to došlo. Vlastně jsem si najednou uvědomila, že se dcera začala velmi často zavírat v pokoji se slovy: „Nech mě teď být, chci být sama.“ Nebyla jsem na to zvyklá.
Myslela jsem si, že jí jen není dobře nebo je jen unavená ze školy. Když to trvalo příliš dlouho, jako starostlivá máma jsem se Niny zeptala: „Copak tě trápí, kočičko?“ Zasyčela, že není žádná moje kočička, ať s ní nemluvím jako s miminem. Nic kloudného z ní nevypadlo, tak jsem bez úspěchu pokoj opustila.
Rozhodla jsem se to řešit s manželem. Ten přesně věděl, která bije. „Drahá, ta holka má pubertu jako řemen. Radši se pořádně obrň, jízda právě začíná,“ smál se. Mně se nad hlavou rozsvítila žárovička. Sama jsem si tím prošla. Rozhodla jsem se, že puberta nám vztah nezkazí, a pustila jsem se do boje.
Prý ničemu nerozumím
Pohořela jsem hned při prvním pokusu. Nina se se mnou o ničem nechtěla bavit. „Mami, ty tomu nerozumíš, nech mě raději být,“ odpálkovala mě. Nerozumím čemu, sakra, říkala jsem si. Když byla jednou ve škole a já doma, pustila jsem se do úklidu celého bytu. Vzala jsem s tím i její pokoj. Našla jsem krabičku cigaret a vložky. Ani mi neřekla, že to už dostala. Nechápala jsem proč. Sama sebe jsem se ptala, jestli jsem tak neschopná máma.
Za cigarety jsem jí musela vynadat, přestože jsem i já kouřila. Když přišla ze školy, oboje jsem před ní hodila na stůl. „Tak ty se mi hrabeš ve věcech? Tak to je, mami, vážně super! Už ani soukromí tady nemám!“ štěkala na mě jako na cizí. „Ty kouříš? Není na to trochu brzy, mladá dámo?“ zeptala jsem se.
„Ty jsi v mém věku také kouřila, tak na co si tady teď hraješ? Babička mi to vyprávěla, tak se nedělej. Nebyla jsi o nic lepší než já,“ řekla namyšleně. Docela mi to nandala. Skoro jsem se omlouvala, že jsem si dovolila u ní vyluxovat a utřít prach. Chápete to?
Mám nervy na pochodu
Chtěla jsem tu napjatou situaci uklidnit, a tak jsem za ní večer zašla do jejího pokoje. „Můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se přátelsky. „Ježíši, mami, co je zase? Co furt řešíš?“ zvedla oči v sloup. „Zajímá mě, co tě trápí. Proč si se mnou nepovídáš? Provedla jsem ti něco?“ Na to přišla odpověď, že nic nechápu a mám zastaralé názory.
Jediné, o co mě požádala, byl nový mobil, protože s tím, co má, je prý za sociální případ. „Tak já to proberu s tátou, jo?“ řekla jsem. „Ten řekl, že se poradí s tebou. Vy jste fakt hrozný rodiče,“ pronesla nasupeně. Ranilo mě to.
Podle všeho se blížíme do druhé fáze její puberty. Názor kámošky je mocnější než ten můj. Okolí ví líp než já, co ona potřebuje. Hádáme se i nad neuklizeným talířem. Nervy mi jedou na plné obrátky. Má kamarádka tvrdí, že přijde ještě třetí fáze a pak by mělo být po všem. Pak už se z dcery konečně stane dospělý člověk. Odstěhuje se. Domů si už bude jezdit jen pro jídlo a čisté prádlo. Je to opravdu tak?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
