Štěpán (48): Rozpadalo se nám manželství a já chtěl odejít. Pak jsme si začali povídat

Štěpán (48): Rozpadalo se nám manželství a já chtěl odejít. Pak jsme si začali povídat

Štěpán se nám svěřil s tím, že chtěl odejít od manželky a jejich dvou dětí. Měl pocit, že už s Jitkou nemá krom dětí nic společného. Nebavili se, nezajímali se o sebe, byla pro něj jen otázka času, kdy za sebou navždy zabouchne dveře jejich domu. Jednoho večera se ale něco změnilo.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 23. 08. 2020 11:00

S Jitkou jsme spolu už přes dvacet let. Vždycky jsme drželi při sobě, neměli jsme před sebou žádná tajemství. Jenže po porodu našeho prvního syna se náš život otočil vzhůru nohama. Ze začátku jsem to chápal, ale ani po dvou letech se to neuklidnilo. Náš syn byl nezvladatelný a Jitka byla pořád podrážděná. Začalo se to vracet do normálních kolejí, až když měl tři roky. Pár měsíců to mezi námi bylo jako dřív, ale pak Jitka opět otěhotněla a já se děsil, jak to budeme zvládat.

Nezvládali jsme to. Doma byl chaos, já měl moc práce a když jsem přišel domů, chtěl jsem aspoň půl hodiny klidu, to ale nebylo možné. Po práci jsem tedy jezdil za město, kde jsem byl hodinu v autě u lesa a užíval si ticho.

Byli jsme jako dva cizí

Když se vrátila do práce, už to mezi námi bylo špatné. Nebavili jsme se, řešili jsme spolu jen děti a nákupy. Na milování neměla náladu a mně už to začalo být jedno. Večery jsme trávili každý sám a takto to trvalo několik let. My už jsme se ani nehádali, jen jsme spolu bydleli, začal jsem proto uvažovat o tom, že se odstěhuji.

Když jsem za ní večer přišel do kuchyně, Jitka uklízela. Sedl jsem si ke stolu a sbíral odvahu. „Chci tě opustit. Musím odejít. Jsme jak cizí… “ pořád jsem v duchu dával dohromady věty, jak začít. Jitka ale zničehonic otevřela víno, sedla si naproti a řekla: „Na zdraví.“ Ptal jsem se, co se děje. Nic se nedělo, řekla jen, že měla perný den a nechce pít sama. „Dnešek stál teda za to. Ale ty to tak máš každý den, co?“ zeptala se a normálně mě tím zaskočila. Povídal jsem jí, co jsem dělal a jak jsem se nepohodl se zákazníkem, a ona poslouchala. Potom kývla hlavou, že jsem dobrý, jak jsem to vyřešil. To mě nabudilo a vyprávěl jsem jí další historky z práce. Nakonec jsme se oba smáli a po dlouhých letech to byl příjemný večer.

Začal jsem se na ni těšit

Druhý den jsem si k ní opět sedl, teď pro změnu povídala Jitka, co dělala, a bylo to zajímavé. V práci honička a doma kolotoč povinností, kdy jí navíc náš Matyáš řekl, že ji nemá rád. Začal jsem rozumět tomu, proč bývá podrážděná. Takhle jsme si nepovídali opravdu dlouho, měl jsem z toho tak dobrý pocit, že jsem další den jel z práce rovnou domů. Začal jsem se na naše večerní povídání těšit. Po týdnu jsme šli dokonce do postele spolu, den ode dne to bylo mezi námi lepší.

Chtěl jsem tím vším říct jen to, že každý pár to má jinak, ale já zjistil, že u nás stačila jen banální věc, povídat si. Otevřel jsem se jí, protože jsem měl pocit, že nemám co ztratit. Asi jako když dáte v práci výpověď a poslední den si to tam užíváte. Jitka a já jsme zase manželé se vším všudy a já jsem prostě rád, že jsme si tehdy doslova nalili čistého vína.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články