Facebook
Instagram
Štěpánku trápí zásadní věc, kterou si dlouho nechtěla připustit. Má dvě děti, ale jen jedno z nich ze srdce miluje. I když se za to jako matka stydí, nedokáže to změnit.
O tom, jestli budu někdy matkou, jsem nepřemýšlela. Nic jsem neplánovala a nechala se překvapit tím, co mi osud přinese. Ten mi do cesty poslal Jirku (42), který je dnes otcem našich dvou dětí.
Dcera byla za odměnu
Když jsem před šesti lety porodila Denisu, probudilo se ve mně něco, o čem jsem neměla tušení. Nekonečnou lásku. Sama jsem byla překvapená. Dcera byla od prvního dne klidné a hodné dítě. Žádné noci plné pláče. Rychle se všemu učila. Ať už v době odbourávání plenek, či stolování. Vždycky s ní byla snadná domluva.
Denisa byla a pořád je šťastná povaha. Na všem se domluvíme, nic jí nemusíme opakovat. Navíc je bystrá a některé věci se učí sama od sebe. Každému bych přála takové dítě. My si díky tomu nemuseli s Jirkou procházet žádnou poporodní vztahovou krizí. Denisa nás ještě víc spojila.
Oba jsme jí byli tak nadšení, že Jirka přišel s návrhem mít další dítě. Chtěla jsem ještě chvíli počkat, ale nakonec jsem se nechala umluvit. ,,Denisa je zlatíčko, zaslouží si sourozence. Uvidíš, že porodíš dalšího kliďase,“ přesvědčoval mě. Konec konců měl pravdu a já se začala těšit na druhé dítě.
Syn je vzteklý a drzý
Otěhotněla jsem v době, kdy bylo Denise 2,5 roku. Díky bohu za její povahu. Druhé těhotenství bylo o poznání horší. Pořád jsem zvracela a byla unavená. Deni se mi snažila pomáhat, neustále mi hladila bříško a těšila se na sourozence. Moje první zklamaní přišlo ve chvíli, kdy se ukázalo, že čekáme kluka. Ani nevím proč, ale automaticky jsem počítala s tím, že budu mít dvě princezny.
Když se Tomáš narodil, už podle pláče jsem tušila, že mě čeká velká změna. Brečel od prvního okamžiku, co přišel na svět. Kojení nám nešlo, nedokázal se přisát. Když už se mu to podařilo, mléko mu nestačilo. V noci jsem k němu vstávala snad dvacetkrát. Přes den spal hodinu a to bylo všechno. Byla jsem z něj na nervy.
V době, kdy se začal plazit, bylo ještě hůř. Svoji vzteklou povahu nezapřel. Vše si vynucoval řevem. Zavádění příkrmů mě stálo pět let života. Házel po mně jídlo a pištěl. Nic takového jsem si od dcery nepamatovala. Jakmile povyrostl a nabral na síle, začal být ještě vzteklejší. Neustále mi musel odporovat. A já se přistihla při hrůzné myšlence.
Přistihla jsem se, že mám raději dceru
Došlo mi, že mám mnohem raději Denisu. Styděla jsem se za to. Manželovi jsem to neřekla. On to měl na háku. Když se Tomáš vztekal a dělal problémy, Jirka se dekoval. Nechával to na mně. Odcházel se slovy: ,,Tak na to nemám nervy.“ Bylo toho na mě najednou moc. Doma jsem začala často křičet. Jednou mi dokonce ulítlo směrem k synovi: ,,Proč nemůžeš být jako tvoje sestra?“
Ani teď, když jsou děti starší, se můj vnitřní pocit nezměnil. Tomáše musím ke všemu přemlouvat. Je ke mně neurvalý a drzý. Nic neudělá tak, jak chci. Někdy se s ním i stydím jít mezi lidi, jak je vzteklý. Vím, že bych mezi dětmi neměla dělat rozdíly, ale nedokážu se tomu ubránit. Co jsem to za matku?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
