Světlana (29): Přítel je nemožný, strká mi naše dítě i do sprchy. Nemám ani minutu pro sebe

Když se nám narodila dcera Anežka, měla jsem představu o tom, jaké změny nás čekají. Vše se bude v prvních měsících točit jen kolem miminka.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (31): Manžel tvrdí, že péče o dítě je výhradně věcí ženy. Nemám žádný život

Na miminko jsem byla sama

Tím, že jsem si dítě přála a nešlo o žádné náhodné otěhotnění, byla jsem připravená na všechno. Nějaké noční vstávání, problematické kojení nebo bolavé bříško, nic z toho nemohlo změnit moji lásku k dceři. Věděla jsem, že jednoho dne si všechno sedne, Anežka se naučí chodit, mluvit, a tak jsem dny, kdy to bylo těžké, snášela o něco lépe.

Jediné, s čím jsem asi moc nepočítala, byla skutečnost, že přítel Milan se bude od všeho tak nějak distancovat. Například, když Anežka jako tříměsíční miminko měla pověstné břišní koliky, a to zpravidla v noci, byla jsem na to sama. Když už se přišel podívat, co se děje, stál jen ve dveřích a s rukama za zády.

Nemohu říct, že by neměl naše dítě rád, spíše měl veliký problém se jakkoliv zapojit. Vždy jen stál a díval se. Když jsem si potřebovala dojít alespoň na toaletu a jemu jsem dala dceru do náruče, bylo to ještě v pohodě. Ale jen do chvíle, než začala brečet. Nestyděl se mi ji přinést i na záchod. A co tam zrovna dělám, ho vůbec nezajímalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (63): Neuhlídala jsem dceřino vymodlené dítě. Stalo se to nejhorší, co mohlo

Neschopný otec

Vždy, když si s ní nevěděl rady, vrazil mi ji do náruče se slovy: „Utiš ji!“ Jenže já jsem třeba zrovna nemohla. V tu chvíli mi nakázal, abych zkrátka utnula svoji činnost a věnovala se dceři, protože brečí. Přitom ji stačilo s láskou pochovat nebo se podívat do pleny. Což je vlastně další věc, se kterou si Milan neví rady.

Nevidím důvod, proč bych měla dceru přebalovat jenom já. Anežka oslavila rok a Milan se přebalování ještě nezhostil. Anežka se pokouší o první kroky, ale s tím jsou spojené i časté pády. Zatímco já se raduji, že dělá pokroky, Milan se snaží pořád někam schovávat, aby ji nemusel zvedat.

I já musím někdy k doktorovi. Ono, když jdete k zubaři, protože máte zkažený zub, očekává se, že dítě necháte doma. Stejně jsem to udělala i já. Byla jsem zrovna na křesle, zubař mi vrtal zub a vtom někdo začal zběsile bouchat na dveře. Když se ukázalo, že je to Milan s brečící dcerou v ruce, málem jsem se propadla hanbou do země. Doktor ho vykázal ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (27): Chci mít jeden den v měsíci jen pro sebe. Přítel o tom nechce ani slyšet

Jsem zcela vyčerpaná

I s bolavou pusou jsem dostala dceru hned do ruky. O nic nešlo, proste jen brečela. Milan si dal raději tu práci, aby ji oblékl a odvezl za mnou, než aby se ji snažil uklidnit. Taková věc se neobešla bez hádky. On si myslí, že je v právu. Stále opakuje to samé – jsem matka a mám se starat. Jenže já se starám dvacet čtyři hodin denně, tři sta šedesát pět dní v roce.

Čekala bych, že čím bude dcera starší, bude se Milan více snažit. Opak je pravdou. Potřebuji občas vypnout. Jako místo klidu považuji plně napuštěnou vanu. Milan mi malou ale nosí i tam. Nevydrží si s ní hrát ani půl hodiny. Sotva začne brečet, už ji mám na krku. To abych se chodila mýt v noci nebo vůbec. Jsem už zcela vyčerpaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (28): Mělo se nám narodit postižené dítě a manžel mě těsně před porodem opustil. Nakonec se stal zázrak

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.