Vilma (53): Dcera mi celý život tvrdila, že ji někdo navštěvuje v pokoji. Dodnes lituji, že jsem jí nevěřila

Už když byla dcera Tereza (30) malá, svěřovala se mi, jak se ve svém pokoji bojí. Místo toho, abych se víc zajímala o příčinu, jsem si myslela, že jen fantazíruje. Kdybych mohla vrátit čas, určitě bych ji brala vážně.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (32): Synové mi tvrdili, že je v noci straší neznámý chlapec s kočkou. Dodnes lituji, že jsem jim nevěřila

Myslela jsem, že si vymýšlí

Celé to začalo, když jí bylo deset let. Pamatuji si to jako včera, když za mnou přišla a s plnou důvěrou se svěřila. ,,Mami, u mě v pokoji někdo je. Cítila jsem, jak se prochází sem a tam,“ začala. ,,Proč jsi mě nezavolala?“ zajímalo mě. ,,Já chtěla, ale nešlo to. Otevírala jsem pusu, ale nevyšla ze mě ani hláska. Celé tělo jsem měla jako zalité v betonu,“ vyprávěla mi, ale já jí nevěřila.

,,To jsi jen tvrdě spala a něco se ti zdálo,“ chlácholila jsem ji. Ona se však nevzdávala a stále u mě hledala útěchu. Pokaždé to mělo jiný průběh. Někdy cítila něčí přítomnost, jindy dokonce viděla, jak se jí hýbe matrace. Co ale bylo vždy stejné, byl ten pocit bezmoci a nemožnost se pohnout a utéct z pokoje.

Nezbystřila jsem ani v době, kdy jsme k ní do pokoje daly mladší sestru Natálku. Když s tím začala i ona, moje důvěra k dcerám klesla. Brala jsem to tak, že se na mě domluvily, že to divadlo budou hrát spolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (19): Mamka mi vždycky tvrdila, že strašidla neexistují. Na vlastní kůži se ale měla přesvědčit o opaku

Neřešila jsem to, ani když si začala stěžovat mladší dcera

Na nějaký čas to utichlo a já to přikládala věku. Jednou, ale to jsem holkám nepřiznala, jsem ten pocit někoho dalšího v pokoji měla také. Zřetelně jsem slyšela kroky a cítila, jako by mě někdo upřeně pozoroval. Manžel spokojeně spal, zatímco já si strachy kousala nehty.

O pár let později se to Terce stalo znovu. K pocitu někoho dalšího v místnosti se přidala ukrutná bolest hlavy, brnění rukou a malátnost. ,,Mami, to něco se mi snaží ublížit. Musíš s tím něco udělat,“ prosila mě. Když se k tomu přidal hysterický pláč mladší Natálky, znejistěla jsem. Žádné řešení jejich problému mě ale nenapadlo.

Terka pochopila, že u mě podporu nenajde, a tak se mi s tím přestala svěřovat. Jen byla častěji unavená a nemluvná. V dospělosti si našla přítele Lukáše, ke kterému se přestěhovala. Když odcházela, špitla. ,,Snad se mi to u něj dít nebude, protože bych se po letech ráda vyspala,“ sdělila mi mezi dveřmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Vysává to ze mě život, tvrdila mi

Čas plynul a já na to skoro zapomněla. Na nějaký čas nás Terka přestala navštěvovat. Sešly jsme se zhruba po roce a já se nestačila divit, jak dcera vypadá. Jako zombie. Bledá, bez života, bez duše. ,,Co se ti stalo?“ vyjekla jsem. ,,Pořád mě někdo v noci navštěvuje. Myslím si, že se ze mě snaží vysát život,“ povzdechla si. ,,Já už se tomu ani nebráním,“ řekla a mně vyhrkly slzy.

Nechala jsem si jednou známou poradit. Byt, kde žije Terka s přítelem, jsme nechali vysvětit. Stejně jako ten náš. Terka vypadá pořád hrozně, ale prý už se jí to neděje. Tak můžu doufat, že mi říká pravdu a vše se v dobré obrátí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Rupert (37): Syn mi tvrdil, že v jeho pokoji straší. Jednou jsem se podíval pod postel a nestačil se divit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.