Facebook
Instagram
I když Nataša na duchy nevěří, nedokáže si vysvětlit, co se děje v jejich domě. Sotva její čtyřletí kluci dostali větší pokoj, začali se bát chlapce, který v té místnosti údajně žije.
Když jsme se nastěhovali do domku na vesnici, těšila jsem se na zdejší poklidný život. S Richardem (35) jsme chtěli, aby naše děti žily v přírodě. Dlouho se zdálo, že to byla správná volba.
Synové tvrdili, že mají v pokoji cizího chlapce
Bůh nám nadělil dvojčata. Petr a Lukáš jsou dnes už čtyřletí klučíci. Do domku jsme se stěhovali, když jim byl rok. Já si užívala to, že mohli být od rána do večera na zahradě. Dům jsme během tří let museli postupně opravit. Jeho část prý kdysi hořela, ale statika narušená nebyla.
Postiženou část domu jsme zpočátku nevyužívali. Měli jsme ale v plánu tam klukům časem udělat dětský pokoj. Když jim byly čtyři roky, nadešel ten správný čas. Z malého pokojíčku jsme je přestěhovali do čerstvě zrekonstruovaného pokoje. Zdálo se, že kluci z něj mají radost. Jenže ta netrvala příliš dlouho. Jednou v noci přiběhli oba na smrt vyděšení.
,,Mamíííí, mamíííí, u nás v pokoji je chlapec. Jmenuje se Teo. Bojíme se ho,“ překřikovali se a fňukali. ,,To se vám jen zdálo. Tak pojďte k nám,“ vybídla jsem je a posunula se na stranu, aby měli v posteli místo. Nechtěla jsem nic řešit, jen spát. Ráno jsem skoro zapomněla, že v noci přišli. ,,Co tu děláte?“ divila jsem se. ,,U nás v pokoji byl nějaký chlapec, vzpomínáš si?“ otázali se jednohlasně.
V noci je někdo zamknul
,,Jo tohle. Tak já se tam jdu podívat, jo?“ navrhla jsem a šla k nim do pokoje. Nikdo tam nebyl. Nepřikládala jsem tomu proto žádný význam. Jenže od toho dne byli kluci divní. Pořád si něco šuškali, někam ukazovali a mluvili s někým dalším. ,,S kým to pořád mluvíte?“ podivila jsem se. ,,Teo chce, abychom z jeho pokoje odešli,“ řekl Lukáš.
,,A pročpak?“ zajímalo mě. ,,Ten pokoj je prý jen jeho. Říká, že pokud neodejdeme, tak nám ublíží. Má u sebe černou kočku, která je zlá,“ řekl smutně Petřík. ,,Tak Teovi řekněte, že je to i váš pokoj a ať vás nechá být, nebo uvidí ten kolotoč,“ sdělila jsem jim. ,,Snad to bude stačit,“ řekli kluci a odešli od stolu.
Další noc jsem z jejich pokoje slyšela vřískot doprovázený pláčem. Letěla jsem tam, ale dveře byly zamčené, což bylo dost divné. Kluky nikdy nezamykáme, skoro jsem měla pocit, že ani nemáme klíč. ,,Pusťte mě dovnitř!“ bouchala jsem zoufale na dveře. Doběhla jsem pro manžela, který tvrdě spal.
Raději spí v původním pokojíku
,,Dělej, vstávej. Kluci jsou zamčení v pokoji a brečí,“ hnala jsem ho z postele. Richard musel dveře vyrazit. Lukáš ležel bledý na posteli a Petříkovi tekla krev z nosu. ,,Už těch srandiček bylo dost, nemyslíte?“ začal Richard nadávat. ,,Ale my to nebyli. To Teo. Shazuje nás z postelí a straší nás,“ brečeli oba. Neměla jsem pocit, že si vymýšlejí nebo že to hrají. Oba se viditelně báli.
Vzala jsem je k nám. ,,Mami, my už tam spát nechceme. Bojíme se, co udělá Teo příště,“ žadonili. Já tomu chtěla dát ještě šanci. Když se ale i několik následujících nocí dělo v pokoji něco divného, vrátila jsem kluky do původního pokojíčku. Později se ukázalo, že právě v tom pokoji kdysi uhořel malý kluk s kočkou. Našli jsme klíč a pokoj natrvalo zamkli. Ať je to, jak chce, i já dostala strach.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
