Richard (62): Když si žena našla nový koníček, šílel jsem. Po čase jsem ale musel uznat, že je docela fajn

Moje o tři roky starší manželka Milena se zbláznila! Přesně to bych nejraději vykřičel do světa. Tušil jsem, že její nástup do důchodu nebude jednoduchý, je totiž velmi činorodá. Vždycky jsem její aktivity respektoval. Snad nikdy se nestalo, že bych jí něco zakazoval. To až teď.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (37): S přítelem nás pojila vášeň ke koním. Založit s ním rodinu ale byla chyba

Manželka si začala brát psy do dočasné péče

Když jsem se jednoho večera vrátil domů, hned jsem poznal, že je něco jinak. Bytem se linul nepříjemný zápach. Smrdělo to jako zmoklý pes. Byl jsem pravdě blíž, než jsem si myslel. Moje kroky zamířily do obýváku. ,,Ahoj, co to tady tak smrdí?“ zeptal jsem se a prohlédl si místnost. ,,To bude asi Alfons,“ odvětila váhavě manželka a já nechápal, o čem je řeč.

Vtom se pod dekou na gauči něco pohnulo. ,,Co to tam leží?“ zbystřil jsem a šel blíž. Odkryl jsem deku a uviděl obřího uslintaného, a ještě ke všemu mokrého psa. ,,Co to má znamenat?“ zuřil jsem. ,,Máme ho v dočasné péči, než se mu najde trvalá rodina,“ řekla Milena jakoby nic. ,,To snad nemyslíš vážně? Já tady žádného psa nechci,“ křičel jsem.

,,Hele, já jsem v důchodu, nemám do čeho píchnout. Tohle je pro dobrou věc,“ přesvědčovala mě Milena, ale to už mě něco okusovalo na noze. ,,No, a tohle je Štístko. To je štěně, které někdo odložil u silnice, tak jsem ho z té organizace vzala rovnou taky,“ vysvětlila mi manželka a o mě se pokoušel infarkt. ,,A jak dlouho se jim hledá rodina?“ to bylo první, co mě zajímalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Vašek (65): Manželka si v důchodu našla koníčka, který mě děsí. Dostáváme se kvůli němu do stále větších problémů

Jeden ze nich mi přirostl k srdci

,,To je různé. Může to být týden, měsíc a taky roky,“ řekla suše žena. ,,Já vím, že to myslíš dobře, jsi šlechetná, ale tohle už je moc. Ať jsou zítra pryč,“ řekl jsem dostatečně rázně. Odešel jsem do kuchyně a doufal, že mě žena pochopila. Milena s nimi spala celou noc v obýváku. Prý aby se nebáli. Napadalo mě jediné označení - blázen.

Druhý den byli ti psi pořád u nás. ,,Co tady ještě dělají? My jsme si asi nerozuměli,“ dával jsem najevo svůj nesouhlas. ,,Dneska jsem je oba fotila a nasdílela na sociální sítě, dej tomu čas. Dokud se nenajde vhodná rodina, budou u nás, tak se s tím smiř. Nic po tobě nechci,“ řekla nepřátelsky. ,,Jak myslíš,“ zamumlal jsem a zamkl se v ložnici.

Díky Štístku jsem přišel o dvoje boty, jeden zubní kartáček a nespočet dalších věcí. Nakonec si pro něho přijel mladý pár a bylo o problém méně. Čas ukázal, že mi Alfons docela přirostl k srdci. Před Milenou jsem nedával nic najevo, ale byl úžasný. Věrný, mazlivý a jako by mi rozuměl.

Mohlo by Vás zajímat:

Rudolf (64): Manželka má strach, že nevyžijeme z důchodů. Snížila se k něčemu šílenému

Rozhodl jsem, že si ho necháme

Tajně jsem doufal, že si ho nikdo nevezme. Měl jsem ho moc rád. Milena se rozhodla, že mě znovu šokuje. Když se doma uvolnilo místo po štěněti, vzala si dalšího psa do dočasné péče. Zbídačený a vystrašený Bob rval srdce i mně. Milena se o něj starala jako o dítě. Mně to ale najednou přišlo roztomilé a vlastně hrozně fajn.

Bob byl u nás půl roku. Potřeboval hodně času, aby se nebál lidí. Nakonec i on odešel. Když jednoho dne zazvonil telefon se zájmem o Alfonse, musel jsem konečně promluvit. ,,Ten nikam nepůjde. Je náš,“ řekl jsem a lehl si k němu na gauč. ,,Takže tě nakonec taky dostal?“ smála se Milena. Alfík je u nás napořád. Nakonec si žena prosadila svou a dělá dočasnou péči nastálo. I já si nakonec řekl, proč ne?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Manžel se v důchodu nudí a vymýšlí kraviny. Je jako puberťák

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.