Vráně k vráně sedá? Ve vztahu princip podobnosti funguje, ale nesmí ho být příliš

Vráně k vráně sedá? Ve vztahu princip podobnosti funguje, ale nesmí ho být příliš
Zdroj: Unsplush.com
Proč se lidé rozcházejí nebo rozvádějí? Úřady nejčastěji evidují jako důvod neslučitelné rozdíly povah a názorů. Vztah zásadně ohrožuje vedle rozdílnosti partnerů také nedostatek komunikace a vzájemné pozornosti, stres nebo hádky (kvůli penězům, dětem, domácím povinnostem, rozdělení volného času nebo frekvenci sexu). Podstata problému však bývá hlouběji.Role partnera nebo dokonce manžela vyžaduje určité schopnosti. Pokud chybí, lidé se vzájemně ve vztahu trápí. Jde například o schopnost zacházet s odlišnostmi svého protějšku anebo schopnost komunikovat v dualitě.Komunikace v dualitě obnáší schopnost vyjádřit své pocity a postoje, a také ujištění, že jsou druhou stranou přijaty. V praxi místo komunikace v dualitě přichází odmítání postojů druhého nebo obviňování partnera, že právě on je původcem všech potíží ve vztahu.+ 1 fotka+ 2 fotky

Zdaleka ne všechny, avšak některé partnerské vztahy jsou založeny na principu podobnosti. Partnera si vybíráme kvůli společnému životnímu stylu nebo třeba zájmům. Společné můžeme mít i životní cíle a priority. Shoda nebo alespoň podobnost v těchto oblastech je pro vztah jistě výhodou, která pomáhá předcházet možným konfliktům. Žádný extrém však není dobrý.

Radka Křivánková
Radka Křivánková 14. 05. 2020 12:35

Příkladem principu podobnosti ve vztazích, ač ne zrovna přínosným, je například unisex móda, kdy se partneři oblékají téměř stejně. Stejné oblečení, stejné postoje, stejní přátelé, stejné koníčky, stejná práce, stejný život... příliš mnoho společného může být i na obtíž. To když se člověk začne ve vztahu dusit a zjistí, že nemá kde si od partnera odpočinout.

V extrémním případě může vztah založený na principu podobnosti vést až k popírání jakýkoliv odlišností. Ideálním partnerem by pak byl vlastní klon, což je pochopitelně nereálné.

Nereálný je také obraz vztahu „jedno tělo, jedna duše“. Každý z nás je totiž jedinečný, nikdy k sobě nenajdeme někoho, kdo bude do detailu v souladu s naším nastavením. A není to ani žádoucí. Už jenom odlišnosti na úrovni anatomie jsou u heterogenního páru vítané. Odlišnosti na druhém mohou být do určité míry také tím, co nás přitahuje.

Jak je to ve skutečnosti?

Přestože se protiklady přitahují, v naší kultuře upřednostňujeme podobnost mezi partnery. Hledáme si svůj protějšek podle podobného věku, vzdělání nebo národnosti, ačkoli to nemusí být pravidlem.

Na druhé straně můžeme v praxi narazit na to, že životní postoje prezentované druhým nejsou skutečné. Jsou sice prezentované, avšak nemají pevné kořeny. Partner se skrývá za maskou, aby byl přitažlivější. Tu však dřív nebo později odkládá. Ukáže se, že výběr partnera na principu podobnosti byl naprosto mylný. Psycholog Petr Šmolka ve své publikaci Výběr partnera pro nezadané i zadané upozorňuje například na kombinaci hysterické ženy a flegmatického muže.

Společnou řeč budou těžko hledat i emocionálně založený a racionální partner, tedy až vyprchá prvotní zamilovanost. Naprosto protichůdné osobnostní rysy podstatně omezují společné rozhodování. A takových překážek, které nadměrná odlišnost staví do společné cesty životem, je mnoho. Ostatně právě neslučitelné odlišnosti patří k těm nejčastěji uváděným důvodům rozvodu.

Proč to dvojicím neklape? Proč se lidé rozcházejí nebo rozvádějí? VE FOTOGALERII NAJDETE SKUTEČNÉ ZABIJÁKY VZTAHŮ:

Literatura: Šmolka, Petr: Výběr partnera pro nezadané i zadané. Praha: Grada, 2005.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články