Facebook
Instagram
Zuzana s manželem si koupili dům od jeho rodičů, kteří se nabídli, že půjdou do bytu. Vše bylo v pořádku do doby, než zemřel tchán. Pak se schylovalo k nejhoršímu. Tchyně se chce nastěhovat zpět k synovi. Zuzana nesouhlasí. Kdo nakonec vyhraje?
Se Zbyškem jsme si vždycky přáli bydlet v domečku. Po narození syna nám byl náš byt už malý. Tchyně se nabídla, že nám prodá svůj dům a sama půjde do bytu. Tehdy mi to přišlo jako skvělý nápad.
Tchyně nám prodala dům
Bydlení v bytě se dalo zvládnout, dokud se nám nenarodil syn. Pak nám dvě místnosti prostě nestačily. Můj manžel sice vydělával dost peněz, ale k hledání nějakého domečku se moc neměl. Jednou jsem před jeho matkou pronesla prokletou větu: „Kéž bychom mohli bydlet v domečku.“
Ona bydlela s manželem ve velikém domě, o který se už nestačili starat tak, jak to bylo nutné. Přišla s nabídkou, že nám dům prodají a oni sami půjdou do bytu. Já z toho nápadu byla nadšená. Náš byt jsme prodali, abychom měli peníze na koupi domečku, a vzali jsme si ještě menší hypotéku.
Ona náš byt odmítala, protože byl v Praze a ona chtěla bydlet někde na okraji města. Veškerý prodej proběhl čistě, bez jakýchkoliv problémů. Já se nemohla dočkat, až se zabydlíme, protože dům byl krásný a hlavně veliký. Část domu byla i po veliké rekonstrukci, takže jsme nemuseli skoro nic investovat do nějakých předělávek.
Chce s námi bydlet
Naše štěstí trvalo sotva rok. Zbyškovi zemřel otec. Tchyně tím byla zcela zlomená a Zbyškovi to vzalo tu jeho jiskru. Snažili jsme se být tchyni na blízku, aby první dny a měsíce samoty překonala snadněji. Jednou jsme ji pozvali na celý víkend, aby ji náš malý syn přivedl na jiné myšlenky a ona chvíli zapomněla na tu bolest.
Myslím, že se to podařilo. V neděli už měla úsměv na tváři a já doufala, že jí bude lépe. Po obědě, než měla odjet, uvařila ještě kávu a nad bábovkou pronesla: „Tak mě tak napadá, vždyť já tady s vámi vlastně mohu bydlet, ne?“ Málem jsem se udusila, když to dořekla. Zbyšek se na ni radostně podíval a řekl: „Vlastně, proč ne, viď, Zuzko.“
Já hledala slova, abych to zastavila. Koktala jsem pátý přes devátý. „Co budete dělat s bytem, není to škoda?“ Už to asi měla promyšlené, protože hned vracela smeč v podobě odpovědi, že ho přeci pronajme. Musela jsem říct narovinu, že si to prostě nepřeji.
Doufám, že se to nestane
Šla jsem do toho tvrdě. „Já si nemyslím, že je to dobrý nápad. Můžete sem jezdit, ale bydlení nepřichází v úvahu.“ Nenechala se odbýt a začala citově vydírat. „Tak já vám levně prodám dům a ty mi zavíráš dveře? Tak to teda ne, holčičko. Poslední slovo bude mít Zbyšek. Tebe se koneckonců vůbec ptát nemusím.“
Zbyšek jezdil pohledem mezi mnou a matkou. Nevěděl, co má říct. Nechal si před matkou pár dní na rozmyšlenou. Tchyně odjela a doma začala horká debata. Zbyšek si myslí, že bychom to mohli zkusit, když je teď sama. Já to odmítám. Nikdy takové bydlení nedělá dobrotu, ať jsou vztahy sebelepší. Bojím se, že jsou v přesile, a já můžu jen doufat ve zdravý rozum svého manžela.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
