Facebook
Instagram
Zuzčin přítel tvrdil, že je na rodičovství připravený. Až realita ukázala, že to není pravda. Těžce snáší, že Zuzka hodně často kojí. Vadí mu, že se věnuje hlavně synovi. Ona s tím však přestat nehodlá.
Myslím, že můj přítel Libor (25) vůbec netušil, jak to bude vypadat, až se nám narodí dítě. Já totiž od rána do večera kojím a on je z toho celý běsný. Nedokáže za živého boha pochopit, že se dítě stalo prioritou. A kojení je to nejvíc, co mu teď mohu nabídnout.
Přítel si myslel, že je na roli otce připravený
Byl to právě Libor, kdo začal mluvit o dítěti jako první. „Chci být mladý rodič," pronesl jednou. Když mu touha mít dítě vydržela fakt dlouho, řekla jsem si i já, že už je čas. Nenásilně jsme se začali pokoušet o miminko. K našemu velikému překvapení jsem otěhotněla velmi snadno a rychle. Jakmile bylo jasně, že budeme tři, začala jsem Libora připravovat na to, co se změní.
„Víš o tom, že naše noční vysedávaní po barech skončí?" ujišťovala jsem se, že chápe, že se věci změní. „Jasně. To je přeci jasné. Budeme rodiče," chvástal se. Bylo nutné, abych ho připravila i na změny týkající se našeho intimního života. „Sex taky hned nepůjde," řekla jsem zhruba v sedmém měsíci.
„Neboj se o mě. Já to všechno vím od kolegy. Jsem na to připravený," tvrdil. Musím říct, že na mě skutečně působil jako připravený otec. Všechno šlo jako po másle. Libor byl dokonce i u porodu a pevně mě držel za ruku. Měla jsem pocit, že my dva spolu všechno zvládneme. Dodával mi tolik síly, že jsem tím byla sama překvapená.
Přítelovi vadí, že pořád jen kojím
První mráčky na nebi přišly docela rychle. Sotva jsme se vrátili z porodnice, ještě s taškou v ruce jsem musela kojit. Kojila jsem ne podle hodin, ale podle potřeb malého Vojtíška. Libor byl první dny ohleduplný a snažil se dělat věci, které za normálních okolností dělám já. Musel vyprat, uvařit nebo dojít nakoupit.
Po konci šestinedělí spráskl slavnostně ruce. „Tak, je konec šestinedělí. Můžeš přestat kojit," radoval se. Já se začala smát. „Přestat kojit? Proč? Není k tomu důvod," řekla jsem. „Kojí se přeci i po konci šestinedělí," mrkla jsem na něj. „Takže budeš i dál ležet vedle Vojty a kojit?" divil se.
Uznávám, že mi kojení zabírá hodně času. Vojtíškovi občas dělá problémy přisátí. Někdy si vypije, co potřebuje, ale zůstane přisátý, jindy dokonce na hodinku usne. A to Libor přestal snášet. Ležím totiž celou dobu se synem a nic nedělám. Když vstanu, dám si sprchu, nebo něco málo poklidím. Pak se zase vracím k synovi a jsem s ním.
Prý trávím moc času se synem
Liborovi to začalo vadit. „Už zase kojíš?" sprdne mě, sotva přijde z práce. „Odcházím do práce, kojíš. Přijdu z práce, kojíš. Chci sex, kojíš. Pořád jen kojíš," zuřil. „A co jsi čekal? Že se dítě nakrmí samo?" pronesla jsem ironicky. „Nečekal jsem, že budeš kojit tak často," prskal. „Kdy už bude jíst normální jídlo?" zjišťoval.
„Nejdřív v půl roce," hlesla jsem. „Do té doby budu kojit, ať se ti to líbí, nebo ne," vyjekla jsem. A tak si to Libor začal řešit po svém. Vrací se později z práce, nebo jde rovnou na pivo. Už ho nebaví dívat se na to, jak v jednom kuse kojím. Musím říct, že je to šok. Tvrdil, jak je na všechno připravený, ale jak se zdá, zapomněl na kojení a to, že se budu věnovat hlavně synovi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
