Facebook
Instagram
Lence jedno odpoledne zavolal ženský hlas. Šlo o to, aby hned přijela domů. Tušila, že jde o omyl, ale přesto poslechla. Dobře udělala, mohla přijít o to nejdražší.
Volalo mi cizí číslo, neznámá žena naléhala, ať jedu domů. Měla jsem sice hodně práce, ale nedalo mi to a vyrazila jsem na cestu. Pak se stala tragédie.
V práci jsem ten den měla zůstat přesčas
V práci jsme měli uzávěrku, seděla jsem u klávesnice a ruce mi po ní jezdily, až se z ní skoro kouřilo. Věděla jsem, že se zdržím do večera. Nebyl čas na oběd, ani na povídání s kolegy. Dokonce jsem brala jen důležité hovory. Když mi potřetí volalo neznámé číslo, odevzdaně jsem hovor přijala.
„Musíš jet hned domů,“ slyšela jsem cizí ženský hlas jakoby z dálky.
„Kdo volá? To bude asi omyl!“
„Holčičko, hned se zvedni a jeď. Na nic nečekej!“
„Já to nechápu, koho voláte?“
Tím hovor končil a já jsem z toho nebyla moudrá. Vrtalo mi hlavou hlavně to, že ten pravý adresát chudák neví, že musí jet okamžitě domů. Co když jsem to ale vážně já? Zavolala jsem na číslo zpět, ale bylo obsazeno. Možná nějaká bláznivá ženská náhodně volá a mate lidi. Neklid ve mně narůstal a neměla jsem stání.
Všeho jsem nechala a jela
Z hlavy mi ten hlas nešel vyhnat, pořád jsem cítila tu naléhavost. A tak jsem si vzala počítač a k překvapení kolegyň a hlavně šéfa, jsem opravdu vyrazila domů. Cesta vlakem mi připadala jako věčnost. Představovala jsem si, jak doma hoří. Nebo se něco stalo se psem či u sousedů. Děti jsem už zkontrolovala, měly odpolední vyučování. Manžel byl nedostupný.
Co když ho načapu s ženskou? Možná má bokovku a nějaká sousedka se snaží mi otevřít oči. Ta varianta se mi zdála najednou tak pravděpodobná. Z nádraží jsem běžela, co mi síly stačily. Do domu jsem v padla úplně uřícená, běžela jsem rovnou do ložnice – nikdo v ní ale nebyl. Ulevilo se mi. Teď abych si udělala kafe a pokračovala v práci.
Jenže v kuchyni mě zarazil pach plynu. Vzpomněla jsem si, že dcera ráno dělala lívance. Ještě jsem jí připomínala, ať zkontroluje sporák cestou do školy. Máme takový starý plynový vařič, je potřeba ho vždy dovřít. Honem jsem otevřela všechna okna a dostala jsem pořádný kašel. Zhruba za půl hodiny bylo všechno vyvětrané, děti přišly ze školy a na zvonek zazvonil kurýr se zásilkou.
Mohli jsme přijít o dům, v lepším případě
V tom mi došlo, co se mohlo stát. Kdybych včas nevyvětrala, mohl nám barák vylétnout do povětří. Mohla jsem přijít o děti! Úplně jsem se sesypala a když jsem se dostala z šoku, vynadala jsem dceři za tu šílenou nepozornost.
Manželovi jsem vyprávěla o telefonním hovoru a on byl celý bez sebe. Okamžitě začal objednávat indukční desku, protože s těmi našimi dětmi to prý už riskovat nebude. Uzávěrku jsem stihla, pracovala jsem celou noc. Oka bych stejně po tom zážitku nezamhouřila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
