Linda (30): Můj přítel nosí oblečení ze sekáče. Chtěla jsem to změnit, ale skončilo to hádkou

Mám ráda hezké věci – kvalitní kabelku, parfém, který vydrží celý den, boty, které vypadají dobře i po roce. Vyrůstala jsem v rodině, kde nebylo peněz na rozhazování, a možná i proto jsem si později dopřávala to, co jsem jako teenager nemohla mít. Luxus pro mě není jen o cenovkách, ale o pocitu, že si člověk může dovolit něco pěkného. Zasloužím si to a mohu si to dovolit, tak proč ne?

Alena (29): Po svatbě mi došlo, že můj manžel je pěkný skrblík. Dokonce si značí, kolik za mě dosud utratil

Nový přítel se neumí oblékat

Když jsem potkala Adama, byla jsem nadšená. Po dlouhé době někdo, s kým jsem si rozuměla, kdo mě rozesmál, a s kým mi nebylo nepříjemné být sama sebou. Měli jsme společné hodnoty, podobný humor, a vnímala jsem, že se o mě opravdu zajímá a plánuje dopředu. Jenže už na druhé schůzce jsem si všimla něčeho, co mě trochu zarazilo. Nechtěla jsem to ale moc řešit a být povrchní.

Měl na sobě vytahané tričko s nápisem nějaké zapadlé skupiny a boty, které vypadaly, jako by přežily mnoho ročních období v kuse. Myslela jsem, že to je prostě „domácí outfit“, nebo že zrovna nestihl vyprat. Jenže on takhle chodil pořád. Jedno a to samé tričko, jedny boty, jedny džíny. Všechno obnošené, seprané, ale Adam se tvářil naprosto spokojeně.

Když jsem se ho jednou nenápadně zeptala, jestli nechce jít na nákup oblečení, odpověděl, že nesnáší módní řetězce. A že tohle triko našel v sekáči za dvacet korun a nemá důvod kupovat jiné, když je „ještě v pohodě“ a má tu kapelu rád. Nechápala jsem. Adam totiž rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by si nemohli dovolit víc. Má skvělou práci, je chytrý, zabezpečený. Jen mu je prostě úplně jedno, co má na sobě.

Magda (39): Můj nový přítel je podivný skrblík. Krade dokonce toaletní papír v restauraci

Nemohla jsem to tak nechat

Pár týdnů jsem to nechávala být. Říkala jsem si, že to je detail, vždyť jinak je to pěkný chlap. Vlastně by mu slušel i pytel od brambor. Ale pak mě to začalo štvát. To se nemůže obléknout ani kvůli mně? Já se kvůli Adamovi šňořila jak blázen. Vadilo mi, když jsme šli do hezčí restaurace, a vypadalo to, jako bych vzala bratra ze střední školy. Vadilo mi, že mě pak vzal na večeři k půlročnímu výročí našeho seznámení v tom samém tričku, které nosil celé léto.

A tak jsem jednou přišla s nápadem, že bychom mohli strávit sobotu ve městě. Že mu vyberu pár kvalitních kousků, jen základ, nic přehnaného. Chtěla jsem mu koupit nové boty, pěknou košili, možná něco, v čem by vypadal naprosto perfektně, a mohla bych se s ním pochlubit kamarádkám. A tam to celé prasklo.

Adam se zastavil uprostřed ulice a zeptal se: „Proč ti na tom tak záleží? To, co mám na sobě, přece nic nevypovídá o tom, kdo jsem.“ Pokoušela jsem se vysvětlit, že mi nejde o drahé věci, ale o trochu péče o sebe. Jenže on slyšel jen jednu věc – že se mi za něj asi nechce stydět. Navíc si myslím, že svou vizáží také komunikujeme směrem do světa. Do divadla se obléknout slušně dokáže. Tak proč ne i jindy?

„Netušil jsem, že jsi tak povrchní, jinak jsi hrozně fajn holka,“ řekl naprosto vážně. A mně v tu chvíli spadlo srdce do žaludku. Já, která ho podporuju ve všem, která ho obdivuje, a on si myslel, že mi jde jen o značky. Hádkou to neskončilo. Skončilo to tichým odchodem domů, kdy jsme šli vedle sebe, ale každý pohroužený hluboko sám v sobě.

Pavlína (44): Závidím kamarádce, jak si s manželem užívají života. Můj skrblík drží kasu a nepustí peníze za zbytečnosti

Každý vnímáme svět jinak

Doma jsem dlouho přemýšlela, jestli jsem to přehnala. Jestli jsem opravdu taková, jak mě popsal. Nebo jestli jen chceme v životě něco jiného. Adam je člověk, kterému je jedno, co říká okolí. Já jsem člověk, který se rád cítí dobře – a k tomu podle mě patří i hezké věci. A ano, chci, aby mě okolí vnímalo určitým způsobem, který mi vyhovuje.

Nedávno jsme si o tom znovu povídali. Bez emocí a o poznání klidněji. Přiznal, že ho zaskočilo, jak samozřejmě jsem předpokládala, že se má změnit. Já zase uznala, že jsem ho tlačila příliš rychle. Chceme spolu být dál, ale uvědomila jsem si, že i když je Adam fajn kluk, naše rozdíly nejsou jen o oblečení. Jsou o tom, jak každý z nás vnímá svět. U dvou samostatných jednotek je to možná bez problému, ale co třeba u výchovy dětí?

A jestli spolu jednou budeme, bude to proto, že oba dokážeme přijmout toho druhého – i s tričkem ze sekáče, i s mojí láskou pro luxus. Anebo to už dál nepůjde. Ale už alespoň vím, že povrchní nejsem. Jen mám jiné priority. A to je naprosto v pořádku a není třeba se cítit hloupě.

Aneta (47): Můj nový přítel je jako z minulého století. Je to ale příjemná změna po povrchních borcích ze seznamky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].