Facebook
Instagram
Po minulém zamyšlení nad současnou situací nejen v České republice, ale i u sebe doma, přichází Vendula Pizingerová s dalším pokračováním svého týdeníčku. Tentokrát se zaměřila na své sny. Ty má opravdu barvité a originální. V jednom se jí často zjevuje zesnulý první manžel Karel Svoboda, kterému až po letech prozradila, že má jiného muže a čeká s ním dítě. A to není zdaleka vše...
Tentokrát jsem dlouho hledala námět. Udělalo se krásné počasí a já chodím s malým Pepou na pískoviště. Většinou s jeho kamarádkou Aničkou a mojí kámoškou Luckou. Jsme takový silný senior kočárek gang. Tak jsem si říkala, že bych dnešní článek nazvala Už zase cinkáme. Možná vám to připomíná, jak jsme kdysi cinkali klíčema, ale tady se jedná o cinkání skleniček a požívání alkoholu na mateřský. Přišlo mi to ale dost zavádějící, tak se k tomu vrátím později.
Další téma, které se mi honilo hlavou, byla válka na Ukrajině. Její důsledky a celkově nálady tady u nás v Čechách. Uprchlíci, kteří tu začali žít a fungovat společně s námi. Názory, které kolem sebe občas slýchám, nejsou úplně fajn. Ale asi je ještě čas na nějaké závěry. Myslím, že se to bude jenom prohlubovat. A jak jsem tak přemýšlela, tak jsem usnula.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Živý sen o gymplu
V pět ráno mě vzbudil asi ten nejsilnější sen. Zdálo se mi, že jsem chodila do školy. Ano, existují školy třetí generace, ale na to mám ještě čas. Tohle byla střední, asi gympl, a do té školy chodil i můj manžel. Josef seděl v první lavici a já jako obvykle přišla pozdě. Asi proto, že to byla hodina angličtiny, na kterou jsem nikdy nechodila (angličtinu jsem se učila porůznu - z filmů, písniček - ale nikdy jsem se neučila gramatiku).
Profesor, který vypadal jako hudební kritik Rejžek, mi říká: „Doufám, že máte omluvenku od doktora, když jdete pozdě.“ Já na to: „Ne, nemám. Už jsem tady dneska byla, manžel mě tady viděl.“ Ukázala jsem na Josefa v první řadě. Všichni se začali smát, vždyť já byla ve věku toho profesora, což je logicky nesmysl. Přišlo mi to jako strašný galimatyáš.
Proč mi ve snech chodí na rozum, že studuju střední školu? Možná proto, že náš Kuba chodí na střední a večer řešil, že zase ztratil plášť na pitvání. Studuje veterinu. Ten plášť jsem sehnala v pracovních potřebách, nebylo to vůbec jednoduché. Měli samé velké velikosti, které vypadaly jako po starším 150kilovém bratrovi. A tak jsem Kubovi nakonec dala svoji dlouhou bílou košili ze Zary, kterou jsem nosívala v těhotenství. Samozřejmě prohlásil, že je to trapný, ale že nemá jinou možnost. Možná proto ten sen...
Sauna s Noidem a prodej cédéček s Bohdalovou
Jinak mívám i několik snů za noc. Zdají se mi různé žánry, ale nemám hororové sny. Jen když jsem byla malá, tak se mi několikrát zdálo, že mi umřela babička. Vzbudila jsem se a brečela sama v pokoji. Babička byla hrozně fajn, byla jsem na ní závislá.
Sny mě provázejí celý život. V Nepálu, kde jsem byla s Josefem, vás může potkat horská nemoc a můžete skončit ve špatném zdravotním stavu. Já jsem to měla tak napůl, měla jsem halucinace a napůl sny. A tak se mi třeba zdálo, že jsem prodávala cédéčka s Jiřinou Bohdalovou. Vůbec nevím, co na nich bylo. Potom jsem byla s Noidem v sauně, to bylo docela fajn. A taky se mi zdálo, že europoslanec Telička si vzal Drtinovu z DVTV a já jim šla za svědka. Výborný. Někdy mám ty příjemné schoulené sny, kdy si připadám svobodná a volná. Spím v klubíčku a je mi strašně dobře.
Karlovi jsem přiznala, že mám jiného muže
Léta letoucí se mi zdálo, že můj první muž Karel neumřel, že se to nestalo, že to na nás na všechny jenom hrál. A ten sen se mi v různých životních obdobích vracel. Karel v nich za mnou přišel a ptal se: "Co děláš?" Vždycky jsem mu kecala, protože jsem byla třeba vdaná nebo zamilovaná nebo jsem – podle něj – dělala nějaké nepravosti. Naposledy, když jsem byla těhotná s malým Josífkem, jsem mu už přiznala, že mám jiného muže a čekám s ním dítě.
Stejně je to zvláštní, co se v tom mozku děje, když je člověk v klidu. Snažíme se některé věci vytěsnit a mozek nám možná ukazuje, že člověk není, nebo naopak je s určitými věcmi v pohodě. Že se snaží se s nimi nějakým způsobem vyrovnat.
Mám i životní sen, Josef je ale proti
Jako dítě jsem měla takové ty létací sny. Bydleli jsme v rodinném domě v Černošicích, kde bylo dlouhé točité schodiště se zábradlím. Ve snu jsem nikdy nevybrala poslední zatáčku a rozmázla se tam. Teď si říkám, že mi to asi chtělo říct, že i v životě se můžete vysekat těsně před cílem a že lidský konání není úplně jednoduchý. Tolik o těch nočních snech.
Každý z nás má ale ještě svůj životní sen. Co se týče těch mých, chtěla bych si na chalupě zasadit ovocné stromy – třešeň a meruňku. Jabloň už tam máme. Jenže Josef to nechce povolit, že se pak musí hrabat listí. Tak to je takový to chlapský, což chápu. A další sny mám cestovní. Kostarika, Seychely, tam bych se chtěla podívat. A až bude Pepíček větší, chtěla bych s ním vyrazit na safari. A taky bych si chtěla pořídit plešatou kočku. Nebo surikatu, ale to je asi blbost, že jo? Takže bych chtěla spíš tu kočku. Splní se to? Nesplní? Nebo se mi o tom alespoň bude zdát, až budu zase schoulená v klubíčku?
Krásný víkend, krásné sny a ať se nám hlavně plní!
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
