Máma na přechodu: Muž mi na Islandu daroval prstýnek z pouti, pak se vedle nás utrhl kus ledu, líčí Vendula Pizingerová

Skoro si říkám, jestli bych neměla změnit téma dnešního sloupku. Jestli se vůbec hodí v těchto dnech psát o tom, jak si člověk užívá. Jsem plná smutku z Ukrajiny. A tak jsem udělala průzkum u svých fanoušků a oni moje zpátečnické myšlenky přehlasovali. Myslím, že je to správné a důležité pro naše duševní zdraví. Žít jako dřív, bavit se, číst optimistické zprávy. A taky pomáhat. Netopit se v lítosti, ale udělat cokoliv, co může Ukrajině pomoct. Tak a teď vzhůru na Island. Budu ráda, když vás moje vyprávění potěší a na chvilku vám dá zapomenout, co se děje kolem nás.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová slaví 50: Redakce Lifee.cz ji překvapila originálním dárkem, jak reagovala?

Proč mi Josef daroval prstýnek z pouti 

Musím říct, že nemám ráda zimu, ale tohle bylo nádherný. Máme s Josefem takový zvláštní styl cestování, dal by se nazvat turbo. Za relativně krátkou dobu toho chceme hodně stihnout. A nejinak tomu bylo na Islandu.

První den byl nádherný, jeli jsme hned po probuzení na východ slunce. Vychází tady až po deváté hodině. Island je zvláštní země, ráno je hodně tmavo a všichni spí. V Čechách jsme zvyklí být na nohou mnohem dřív. Potom jsme vyrazili pěšky k vodopádům. Já celou cestu nadávala, že jdu v teniskách a kodrcala jsem se za manželem, protože samozřejmě musel být na kopci první.

Doma, když to Josef neviděl, jsem si tajně přibalila do batohu čepici a rukavice. Jak jsem za ně byla vděčná! Teplota totiž pořád klesala. Ocitli jsme se na nádherném místě u vodopádu, Josef hned začal fotit. Obloha oranžověla a růžověla před očima, vytvářela okouzlující pozadí ledového vodopádu. Bylo to neskutečný.

Josef mě v jeden okamžik zezadu objal, vzal mojí ruku do své a nasadil mi prstýnek. Dárek k narozeninám. Vypadá jako z pouti, hrozně jsem si ho přála. Takový ten, který jsme si kupovali ve štěstíčku, když jsme chodili na pouť. Přála jsem si kámen ve tvaru kosočtverce, ale je na něm srdíčko. Chápu, že mi k padesátinám asi nechtěl dát kosočtverec.

Mohlo by Vás zajímat:

Máma na přechodu Vendula Pizingerová: Na Island jsem musela jet v teniskách a nechápala proč. Vysvětlení přišlo poslední den

Vodopád jako obrovské kostelní zmrzlé varhany

Půjčili jsme si auto, které jsme oba chtěli vyzkoušet – Suzuki Jimny. Je to taková malá krabička od sirek, kterou asi nejvíc používají myslivci. Jeli jsme desítky kilometrů, široko daleko nic nebylo. Island se chová jinak v zimě a jinak v létě, teď byla spousta míst zamrzlých. Odpoledne jsme dojeli k dalším vodopádům, nemohli jsme se k nim ale dostat autem, protože bychom zapadli. Takže nás čekala několikakilometrová štreka v tom mrazu.

Island je jeden velký led pokrytý sněhem. Člověk si musí dávat pozor, kam šlape. Ale vyplatilo se. Vodopád vypadal jako obrovské kostelní zmrzlé varhany. Nádhera! Kochali jsme se a nestačili se ani vrátit do našeho krásného domečku na samotě, která vůbec nebyla samotou, jak avizovali.

Druhý den byla naším cílem diamantová pláž. Stékají sem ledovce ze sladké vody, vyplavují se do moře a vznikají tak obrovské krystaly. Cestou jsme našli pár krásných pláží a pěkně se tam vyblbli. Pouštěli jsme si české písničky a bylo nám krásně. Cesta byla dlouhá, náročná a větrná. Pohybovat se autem v silném větru není úplně příjemné. Když jsme přijeli na diamantovou pláž, zjistili jsme, že silnice, kterou potřebujeme jet dál, je zavřená. Docela nám to zkomplikovalo život. Další den jsme totiž měli naplánovaný odlet domů. 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Měli jsme stažený zadek, že neodletíme

Dneska už naštěstí všechno najdete na internetu. Objevili jsme tak poblíž hotel, který byl naprostou oázou a nestojí tam jen tak. Ta silnice bývá totiž zavřená často kvůli silnému větru, který dosahuje až 180 km/h. Přečkali jsme v hotelu do rána s tím, že pak zvedneme kotvy. Odjezd se ale nekonal.

Nemohli jsme si pomoct, zamířili zpátky na diamantovou pláž a vyfotit ji v jiném světle. Naproti ve sladké vodě řádili tučňáci a tuleni. Miluju je. Ve větru a mrazu jsme je pozorovali, jak jsou úžasní. Kdyby nebyla taková zima, vydržela bych se na ně dívat hodiny.

Jeli jsme zpátky na hotel a ochutnali jsme tam severskou specialitu – herink s chlebem a vajíčkem. Obávali jsme se, že možná kvůli větru ráno neodletíme a měli jsme stažený zadek. My to nemáme nikdy jednoduchý. Chtěli jsme zkusit objet ostrov na druhou stranu, ale to trvá třináct hodin bez přestávky. To jsme nemohli riskovat. 

Jak se vedle nás utrhl kus ledu

Pořád jsem čekala, zda uvidíme polární záři. To se ale bohužel nestalo. Josef měl ještě v plánu podívat na nějakou pláž s vrakem letadla, kterou fotí na Islandu skoro každý. To jsme v tom větru bohužel nezvládli. Místo toho jsme fotili další vodopád, tentokrát potmě s čelovkou a nechyběla ani koupačka.

Utrhl se tam v tu chvíli kus ledu a já jsem se málem po… Večer už jsme věděli, že odletíme, že musíme brzo vstávat a vrátit se pro věci do domečku na samotě. Ráno jsme se na letišti radovali, že to lítá a těšila jsem se o to víc domů. A pak jsem konečně přišla na to, proč jsem musela mít v -20 stupních ty kecky. Žádná Praha, ale Málaga. Překvapení od manžela. Že by nás čekal odpočinek? Zkuste hádat. 

Tak zase za týden o Málaze. Budu ráda za vaše komentáře. Svůj názor a zkušenosti mi můžete sdělit i na Instagramu. Tak dejte vědět, co by vás zajímalo.

Galerie Máma na přechodu Vendula Pizingerová: Dobrodružný výlet na Island

+ 4 fotky + 5 fotek